Tříčlenná úderka z holandska, kde se potkávají lidi z LBTS, Razorblade a God Detrhoned chystá koncem března 2026 nový album. Tohle je ochutnávkový singl, který vychází jednak digitálně (třeba na https://www.youtube.com/watch?v=HVYDWeyJEEQ), ale vyjde i na limitovaném flexi disku, kde bude mimo něj ještě jeden song, kterej nebude k dispozici na full albu (o kterém ale zatím nic nevíme). Song má necelý tři minuty a začíná to fakt chlíváckou blackovou sypačkou, která trvá asi minutu a čtvrt. Pak přejde změna rytmu s perfektním kytarovým sólem. Tahle instrumentální pasáž trvá asi minutu a pak to opět spadne do těch blackovejch jatek. Textově obsahuje song 36 jmen germánských kmenů z temných časů předkřesťanské Evropy. První album Heathen Peace určitě nebylo pro každýho, protože ne každej má rád takovýhle sypačky. Po poslechu tohoto singlu můžu říct, že u druhýho alba to bude obdobný a tenhle ochutnávkovej singl Vás v tom jen utvrdí. Za mě ale super. Zatím nebudu hodnotit a počkám si na ten druhý song, který nebude na albu a na celý album.

Split CD dvou ostřílených kapel (pro Heroes je toto sedmé a pro True Aggression dokonce osmé album) vychází jako CD na OPOS Records. Každá z kapel je zde zastoupena šesti písněmi, přičemž každá kapela rovněž hraje jeden cover od té druhé. V případě Heroes to je Heretics and Barbarians (Ketzer und Barbaren) a v případě True Agreesion to je Geistiger Terror (v orginále Andlig Terrorism). V jedné písni od každé kapely taky hostuje zpěvák té druhé, takže u Heroes zpívá Miesl ve We Fight to Win a v případě True Aggression to je Johan ve We Are Still Here. Heroes mají všechny songy anglicky, zatímco TA to mají komplet německy (ale právě v posledním We Are Still Here je švédská a anglická pasáž). Obě kapely hrají taky ve stejném složení – čtyři členové a dvě kytary. Věci od Heroes jsou více rockové a tón hlasu zpěváka je vyšší. Dokonce je zde akustická věc Freedom. Textově je to klasika – prolhaný media (Fake Information), iluze svobody (Freedom), postavení ve společnosti, kde vás rodina chce mít, ale vy nechcete (When We Unite), atd... Hudebně za mě určitě Fake Information, kde jsou fakt super sóla a zpěvák ukazuje svůj rozsah. Na první poslech mě styl Heroes moc nesedl, ale jak to poslouchám znovu a znovu, tak tomu přicházím na chuť. TA hrají rychleji, tvrději a má to větší punkovou vervu a drive a hnedka prvním Stolz und Stark to do vás nasypou (není to cover od Ultima Thule) parádním rytmem i kytarou, dvojka Get Woke je o fenoménu dnešní doby – seš chlap, ženská nebo zvíře...kdo ví? 1000 Volt je o bohu hromu, který řádí nad Evropou, Total Egal 2 (se ska rytmem v refrénu ale fajn sypačka ve sloce) je pak o tom, jak je nám jedno, kam nás někdo řadí a co si o nás myslí. V poslední věci ukazuje Johan z Heroes opět parádní rozsah svýho hlasu. Booklet je klasika – texty, fotky, děkovačka. Super.

Ihle je kapela, která pochází z Magdeburku a jejíž členové se motají kolem Anti-Clockwise. Na kontě má jedno album, split EP s Anti-Clockwise a tohle zbrusu nové EP, které obsahuje 4 songy v němčině (které ale byly nahrány už v roce 2023). Deska s velkou dírou je limitována 300 kousky na černém vinylu a songy mají názvy Holodomor, Dawei, Dawei, Tach Angst (Ahoj strachu) a Das War´s. K desce je přiložen 78 (!!!!) stránkový fanzine, který obsahuje několik povídek z různých dob a míst 20. století a celou řadu fotek, které tématicky odpovídají songům (na které v něm najdete texty) a které mají společného jmenovatele a to je komunismus, socialismus a celej ten jejich zasranej ráj na zemi, kde je všechno všech a který všichni ve východní Evropě zažili na vlastní kůži. K povídce jsou následně dokresleny historické skutečnosti. První song začíná skutečně mrazivě a mrazivý hudebně i textově taky je, protože pojednává o Stalinově cíleném hladomoru na Ukrajině , má vynikající refrén, kterej říká, že jsme “v době, kdy stranická knížka je víc, než Vaše matka”. Druhej song Dawei, dawei (nebo taky Einen Augenblick frei – Na okamžik volný) vypovídá o revoltách proti těm zkurvencům, které probíhali v roce 52 ve Východním Německu, v roce 56 v Budapešti a v roce 68 v Praze. Tach Angst a Das War´s (písně do sebe plynule přejdou) je pak o každodenním strachu, že Vás každý může udat za sebemenší maličkost a o tajné policii, která Vás sleduje na každém kroku. Hudebně je to střední tempo, kde nechybí kytarové vyhrávky a celé to zní naprosto skvěle, byť se to neposlouchá zrovna lehko a není to muzika u které byste si zrovna oddychli, ale to je přesně myslím to, čeho chtěla kapela dosáhnout – toho abyste začali MYSLET, takže vy všichni zasraný komouši a hlavně vy, co je podprujete se svorně chyťte za ruce a táhněte už konečně do prdele! Na druhé straně obalu najdete fotky členů a krátkou děkovačku kámošům. Vynikající věc od skromné kapely, která má co říct. Bomba.

Split EP dvou švédských kapel, které oficiálně vyjde 29/3/2025 a taky první recenze na něco z tohodle roku. Lavett (Lafeta) maj na kontě dvě EPka u Common People Records, hrají ve čtyřech a zpívají ve své mateřštině. Jejich songy jsou Kamplust (Bojovnost) a Stolt, což není nic jinýho, než švédsky zpívanej cover od Böse Onkelz. Kapele to parádně šlape a song Kamplust je fakt super a prostě pořád platí to, že mateřský jazyk kapele prostě sedí víc. Pěkně to odsejpá a na konci je fajn vyhrávka. Ke coveru od BO asi jen to, že se povedl :). Close Air Support mají těch EPek krapet víc (tuším, že 4) a vydávali si je sami nebo vyšli na PST Records. Hrají taky ve čtyřech a myslím, že s Lavett sdílí bubeníka. Songy tu mají taky dva, ale anglicky – In this Country a This Is Oi!. In this Country je parádní patriotická melodická věc s houpavým rytmem kytary a lehkou vyhrávkou na konci. This is Oi! je potom vzkaz všem těm, co dělají z Oi! líbivou sračku, která je pro všechny a která nemá nikoho urazit. Všechny songy byly nahrány v roce 2023. Deska je desetipalec, který je limitován 300 kousky, obal je poměrně jednoduchý – švédská vlajka vepředu a fotka členů (ale u bunkru :)) vzadu. Uvnitř je pak papír s texty a krátkou děkovačkou. Fajn překvapebí od kapel, které jsem doposud znal jen podle jména.

Třetí album téhle polské kapely z Varšavy vychází na jejich labelu TNT Tunes jako Cd zabalené v digipacku a vinylová verze se chystá na Bad Look Records. Celkem zde najdete 11 songů a ty jsou jak v angličtině, tak v polštině, ale dva i ve španělštině (z čehož jeden je cover od Decibelios a to Botas Y Tirantes). Kapela hraje ve třech a bubeník je původem ze Španělska, což vysvětluje ty covery :). Přestože kapela hraje ve třech, tak kytara je skutečně luxusní, namádkou třeba začátek titulního The Down to Come, Built at Last, To miasto (za mě nejlepší song v polštině) nebo vlastně kterákoliv jiná píseň z alba. Hudebně se to motá od klasickýho streetpunku, přes rnr věci alá Templars (Okret – Loď) přes věci, kde je slyšet trošku HC (Keep the Faith nebo Otchłań - Propast s výraznou basou a neméně dobrou kytarou). Uvnitř najdete papír s texty a celou řadou fotek (ať už promo nebo z akcí). Texty jsou poměrně zajímavý třeba o tom, jak jejich město znovu povstalo z popela (City that Once Died opět s perfektní kytarou), o ruském nebezpečí (Ruski mir), ale i osobní věci (Chłopaki Nie Płaczą, která je o tom, jak blbě to může dopadnout, když nebudete projevova emoce). Celý se to poslouchá nadmíru dobře a já dávám palec nahoru jednak za kytaru a druhak za všechny tři použitý jazyky!

Po třech letech práce vychází zbrusu nové album od Live by the Sword s názvem The Pagan Pantheon. Kapela zaznamenala změnu na pozici bubeníka – teďka tam hraje Frank, kterej pomáhá Wouterovi v Heathen Peace, ale znát ho můžeme z metalovejch kapel jako God Detroned a The Monolith Deathcult. Album vychází na CD (digipack z 8 panelů) a LP (250 černých a 250 ledově bílých, oboje zabalené v trojdílném obalu). Celkem zde najdete devět songů, z čehož Warriors of our Time můžete znát z demo verze z roku 2023 a Invocation of Tyr + Wild Hunt, což jsou čistě instrumentální věci. Zpěvákovi Erickovi zde vypomáhá parádním vtahovákem Karl Willetts (Bolt Thrower, Memoriam) v přídavných vokálech v písni The Annihilators a Paul Jones (Enchantment, Crypt Feeder), kterej má mluvené slovo v Dark Horizonts Set Ablaze, The Pagan Pantheon a v poslední Ghost of War (kde mimochodem zpívá i Wouter). Proti minulým albům je zde více slyšet akustická kytara (začátek intra Invocation of Tyr, Ghost of War který pak ale přejdou do standardního tempa i zvuku).Celkově jsou tady slyšet blackovější kytarová sóla/pasáže (kus Dark Horizont set Ablaze, konec Bending Time Curves, kde je ještě nějakej hučivej efekt nebo titulní The Pagan Pantheon). Za naprosto nejlepší věc z desky považuju song The Annihilators, kterej je o jezdcích apokalypsy a ničitelech světů a tenhle motiv si dala kapela na nové tričko a taky je uprostřed obalu. Textově si umíte dle názvů songů představit, o co se tak asi jedná, prostě starý, prastarý časy mýtů, legend a odvahy nebo naopak exploze/imploze všech možných vesmírů a světů (Bending Time Curves), případně o zbytečnosti, hrůze a tragédii válek, kde umírají mladí lidé a jejichž duše bloudí kolem jako neklidní duchové válek. Nechybí ani více osobní nebo spíše aktuální texty jako třeba Gaia, která je o hněvu Matky země, kterej je pomalejší, není to taková sypačka, jako ty ostatní a má super refrén a kytarové sólo. Obal je naprosto perfektní, všechny texty, fotky členů, tetovačky od fanoušků nebo přímo kapely, obraz apokalypsy a divokého honu plus pár slov (asi děkovačka, na promu je to moc malý :)). Tohle je naprostá bomba, která si bere to nejlepší ze všech možnejch žánrů a udělá z toho tenhle parádní vyskovoltážní koktejl šílenství, kterej sice nemusí všem chutnat, ale za mě je to dokonalá lahůdka!

Maloio je portugalská kapela, kde působí vokalista Miguel, kterýho můžete znát z legendárních Mata Ratos. Na Lp, které vyšlo na Combate Brutal (100 se střibrným obalem a 100 s bílým) naleznete celkem 13 songů. V minulý recenzi jsem chválil Lazy Class, že zpívaj ve třech jazycích, ale to jsem ještě neznal Maloio. Ty mají songy ve francouzštině, portugalštině, španělštině, italštině, němčině, angličtině a japonštině! Hustý. Pět songů (Alateia - Balíček, Tous les Morts – Všichni mrtví, Guadalupe, Horizonte Alobadado a Der Tod Klopft an die Tür - Smrt klepe na dveře) vyšlo před dvěma lety na kazetě s názvem Animae vivae et frigidae corde, Anima mortua et calidum cor (Živá duše se studeným srdcem, mrtvá duše s horkým srdcem). Kapela hraje v pěti s holkou na base a občas používá i synťák (třeba v O Sangue na tua Saliva – Krev ve vašich slinách, Where Have all the Dead Boys Gone nebo Time is Nobody´s Side – Čas není na ničí straně). Hudebně se to liší song od songu, třeba německy zpívaný Der Tod Klopft an die Tür, je klasická sypačka nebo francouzsky zpívaný/křičený song Tous Les Morts skutečně evokuje zvuk francouzských Oi! kapel. Hudebně je to celý takový temný, syrový a ponurý, ale občas se objeví kytarová vyhrávka (Os perdedores ganham sempre – Loseři vždy vyhrají) nebo Overodse de Paraíso (Předávkování rájem). Moc fajn je třeba jejich mateřštinou zpívaný song Alateia pak pomalejší Horizonte Alobadado (Nakolněný horizont) nebo O Sangue na tua Saliva. Grafika je hororová a texty s děkovačkou najdete v bookletu ve tvaru rakve. Chvilku se do toho budete dostávat, ale nakonec tomu přijdete na chuť.

Tohle jsou čtyři zbrusu nové písně od Razorblade po deseti letech. Tentokrát je sestava pětičlanná ( z čehož čtyři borci jsou původní členové) a Wouter už pouze zpívá (ale v insertu je napsanej i u kytary). K titulní písni vychází i videoklip, na který se můžete podívat zde https://www.youtube.com/watch?v=lGU1GD_5kQQ. Ze všech songů na desce je jen tahle jediná v angličtině. Ostatní songy jsou v nizozemštině Anti-Artistiek (Anti – umělci), Yuppies a Wij Zijn Terug? (Jsme zpět?). Deska je limitována 500 kousky (250 černých a 250 stříbrných) a CD pak 300 kousky. První dvě alba od Razorblade (Spreading Fear a Skinheads are Back) byla naprostá šupa a všechny v mém okolí to přet lety totálně rozsekalo. Tvrdost, hrubej zpěv a žádný kompromisy. Kapela postupně přidávala na melodiích, zkoušela zpívat i v němčině. V nových písní se obojí potkává...The Old Guard je hymná stárnoucích fotrů, který se ale ještě pořád uměj urvat a vyrazit s kámošema do města a zařádit a zavzpomínat na starý časy, ale i na ty, kteří už tu s námi nejsou. Dvojka Anti-Artistiek a trojka Yuppies jsou asi nejvíc v duchu těch prvnotních Razorblade, jak hudebně tak textově (jednoduchá tvrdá muzika nebo pohrdání yuppies). V téměř každém songu navíc uslyšíte fajn kytarový sólo (speciálně teda v prvním a posledním). Uvnitř je papír s fotkami z reunion koncertu a z nahrávání + texty na druhé straně. Deska vychází fyzicky 14. listopadu, takže, kdo má tuhle starou gardu rád, tak po tom koukněte, protože to stojí za to.

Šesté EP téhlé německé kapely, která hraje ve tříčlenné sestavě vychází jako desetipalec (145 žlutých verzí a 396 černých) ve spolupráci německého (Try and Stop Me) a Amerického labelu (Oi!tism Records). Předchozí věci vydal třeba Rebellion nebo Oi! the Nische Records. Celkem na desce najdete čtyři songy v anglčtině - Wild Boar Rock'n'Roll, Bad Dream, Min Fru Har En Katt a Fatherland. Kapela je tříčlenná a proti prvotním počinům tu zůstal jen zpěvák a kytarista Lenz. Kapela má totálně Chiswick zvuk – kovově znějící kytara s lehkým boosterem, která jede fajn vyhrávky, do toho singalong zpěv – třeba ve Fatherland nebo ve Min Fru Har En Katt, kde v refrénu pomáhají kluci ze Sabotage (základní slovíčka jako pivo, kafe, krátký vlasy a to že moje žená má kočku :)) a celej song je o tom, jak je pozvali do Švédka na společnou akci (kde hráli ještě Östra Aros). Textově je to o tom, že lovec, co se chce lovit divočáky (to jako kapelu :)) by si měl dát sakra bacha, protože karta se může pěkně rychle obrátit (úvodní Wild Boar Rock´n´Roll), pak o rodném městě, které se změnilo v šeď (Bad Dream) nebo o tom jak kapela má i po pěti letech hraní co říct (Fatherland), což je asi nejpomalejší a svým způsobem i nejsmutější song z desky. Celá deska má hrací čas kolem 11 a půl minuty a můžete si ji poslechnout zde https://www.youtube.com/watch?v=7IW0HDRA16A. Uvnitř pak najdete papír s texty, děkovačkou a hromadou fotek. Still Defiant jedou od začátku své kariery přímočarý styl, který má kule a kterej vás přimějě houpat se do rytmu.

Storm of Steel je nová australská kapela z hlavního města Canberra, kde hrajou dva bráchové (basák a bubeník), který můžete znát z thrashové kapely Hellbringer (respektive Forgery). Kapela je čtyřčlenná, ale zpívá basák Luke, takže čekejte dvě kytary. Dvanáctipalec obsahuje pět písní a vychází jako CD (300 kousků) nebo jako LP (250 černých a 250 průhledných s očouzením). Kapela vypustila koncem září do světa singl At Dusk (https://www.youtube.com/watch?v=bNTEu5IuXSA), kterej mě naprosto rozsekal. Celé album je věnované první světové válce a názvy songů jsou The Smoke Will Dance (Kouř bude tančit), Creeping Barrage (Plíživá palba), Storm of Steel (Ocelová bouře), At Dusk (Za úsvitu) a Guns Fall Silent (Zbraně utichly), takže tématicky můžete čekat něco jako Bolt Thrower nebo Memoriam. Hudebně to je pak oldskůlovej hevík ve středním tempu s vybroušenou kytarou (třeba Storm of Steel nebo první The Smoke Will Dance, ale vlastně jakákoliv další skladba), kterej je ovšem okořeněnej punkovým drivem. Je to jako takový tvrdší Battle Ruins a i Luke má trošku podobnej vokál. Songy obsahují fajn přechody v rytmu a tempu – třeba zpomalení na konci Creeping Barrage. Cover i vnitřek je udělanej moc pěkně, fotky a obrázky z 1. Světové, plus k tomu všechny texty a z druhé strany fotka kapely. Všechny písně se opravdu povedly a jestli se vám líbí At Dusk, tak ten zbytek budete mít rádi rovněž. Mně se to teda líbí moc.

13 let po posledním počinu týhle australský senzace vychází jejich materiál z nahrávací sešlosti, která se uskutečnila během roku 2000. Album vychází na LP (250 černých a 250 v barvě kosti), ale i na CD (300 kousků). Celkem zde najdete osm písniček. Kapela mě kdysi rozsekala svým zvukem, který díky dvěma kytarám kombinuje prvky (nejen) australské rnr školy se slajdovou kytarou a agresivní, nitrem hnaný streetrock. Bevvyn ďábelsky ovládá sólovou kytarou a pořádnou vyhrávku do Vás nacpe v každém songu (namádkou šílená vyhrávka na začátku Golden Age, druhá polovina titulního songu Watch it Burn nebo Don´t Stop). Kapela to do vás napere hnedka od prvního tónu prvního songu Burning the Candle, přes vály jako Don´t Stop, Making Enemies, Show me the Rope, Feel the Darkness, zmiňováný Golden Age, A Thousand Cuts a poslední Watch it Burn. Těžko se hledá song, který by nějak vyčníval nad ostatními, ale určitě Feel the Darkness je naprosto parádní nebo poslední Watch it Burn, která má asi nejmelodičtější refrén z alba. Pokud si vzpomenete na jejich poslední album Know the Code, tak tam je jeden refrén “Angry young men play dirty old music” a to na kapelu sedí jako prdel na hrnec. Uvnitř najdete texty, fotky a děkovačku. Za obal a celou grafiku je pravděpodobně zodpovědný zpěvák Alex, kterej je tatér. Pokud máter rádi alba předtím, a já věřím, že ano, tak tohle je naprostá nutnost. Akorát nevím, jak to má kapela hozený, jestli je to jen vzpomínka, na ztracenou nahrávku nebo jestli do toho začně znovu bušit na plno.

The VeeBees je australská punk rocková kapela, která hraje cirka 25 let a má na kontě pět alb a celou řadu Epek, split Epek a singlů. Tohle EP obsahuje dva songy a to Third in Line for the Throne a Yeah Orright a je limitovaný 150 kusama na stříbrném vinylu. Vemte si Toy Dolls, dejte jim trošku hrubší zvuk a víc chlastu a máte zhruba tak zvuk The Vee Bees (což je mimochodem značka australskýho piva). Zkuste si je schválně zadat třeba na youtube a uvidíte, že to jsou velcí srandisti. První song má parádní drive, super zboosterovanej zvuk kytary i basy a je o tom, jak stojíte ve froně na veřejnej hajzl a co se všechno nedozvíte ze zdí, kde jsou zapsány parádní moudra. Dvojka Yeah Orright je pomalejší věc textově i hudebně ve stylu klasickýho rocku. Jinak kapela hraje ve standadní čtyřčlenné sestavě. Uvnitř najdete papír s texty, promo fotku kapely, kde zpěvák sedí na trůnu :) a k tomu ještě pivní tácek, nášivku a placku. Parádní odreagovávačka.

Thirteen Turn je nová anglicko/holandská kapela (hrají od roku 2023) a tohle je jejich debutové album, jehož název znamená něco jako “Jezdec na koze”, což jsou čarodějné postav z holandských pověstí. Taky se kvůli nim odehrálo pár honů na čarodějnice v 18. století. Kapela hraje v pěti, zpívá holaňdan Jilles a druhou kytaru hraje Rat, kterého znáte například z Close Shave, Wasted Life, Section 5 nebo s The Rough Cuts. Na albu najdete celkem 12 songů v angličtině a hrací čas je cca 38 minut. Hudebně to je ryychlejší a agresivnější, zpěv je víc křičený a dvě kytary jsou zde fakt slyšet hnedka od prvního songu Not Enough Punches, která je o tom, jak je lidstvo zamořeno závistí a všeobecně špatnými vlastnostmi a všechno by to chtělo zfackovat na hromadu, speciálně internetový škodiče až po poslední věc Ungodly Oath (což je jakési outro s recitativem). Kapela se ani nebojí singalongů (například Close the Door, Speed s naprosto parádní kytarou na začátku písně nebo The Streets Where I Belong). Jsou zde slyšet i dotyky HC (třeba Feed Me, kde se v refrénu kapela současně parádně přeřvává, ale i doplňuje nebo Last Rights ). Jinak kapela má super merch a jsou k dispozici trička se třemi různými motivy. K LP bude k dispozici papír s texty a z druhý strany velká fotka kapely + děkovačka. Album fyzicky vyjde 28. listopadu, ale předobjednat se dá už teď. Můžete si poslechnout ochutnávkový singl Wasn´t Born to Lose (https://www.youtube.com/watch?v=dKyQiEe2Uw4), podle kterého si můžete udělat obrázek, jak kapela zní. Za mě parádní, tvrdší věc, která se ale nebojí chytlavých melodií.

Tohle album bylo nahráno v roce 2024 a letos ho vydal Dim Records na CD i LP (500 kousků na mnoha barevných verzích). Název by se dal přeložit jako Starověké časy v současnosti a celkem na albu najdete 11 songů. Až na jeden song to jsou všechno starší kousky z různých kompilací, splitek, výročních alb, atd..., – Den Vise Vet, Irrvisa a God Morgen Väldren (z Glömda Barnen), Mitt Barn (z Carolus Rex 6), Grakappan (Carolus Rex 3), Atertag (Carolus Rex 2), Hör Du Mig (Carolus Rex 5), Den svarta Döden (splitko s Hel Genom Eld Och Aska) a Klocksång (25 Years Anniversary) a Nu Släcks Alla Ijusen (Folkets Röst). Jako bonus je zde song Wasa, který nebyl předtím nikde vydán. Hudebně jede ve středním tempu s pomézním začátkem, fajn vyhrávkami a změnami tempa a recitativem na jeho konci. Song pravděpodobně odkazuje na švédskou válečnou loď, která byla potopena 1628 a vyzvednuta v roce 1961. Celý album je na youtube (https://www.youtube.com/watch?v=Tr5ZGmGzQ5Q) nebo na spotify. Podle bookletu, který tvoří plakát s fotkami, bylo tohle album nahráno v pěti, takže je zde i Bruno Hansen, takže čekejme dvě kytary. Je zde celá řada fotek z festivalu ve Španělsku, kde kapela v létě hrála. Celý je to moc pěkně udělaný, ale nechám to bez hodnocení a budu se těšit na nové songy (třebas Nog är nog, Europa, Kalle Teodor nebo Hey Ho, které by mohli vjít na EP).