Split EP kurva, ale kurva tvrdejch a nasypanejch Oi! kapel z Texasu a Francie vychází jako Epko na Rebellion Records (celkem 600 kousků, 200 černých, 400 zlatých). Obě kapely nejsou žádnými nováčky, respektive Concrete Elite toho mají vydáno kapánek více. Na straně A najdete dva songy od Concrete Elite – We Are Everywhere, která je časově kratší a pak True Sounds of Misery. V prvním ze songů určitě uslyšíte vlivy oldschool HC, druhá věc je potom ve středním tempu. Kapele dominuje především Mannyho hrubý zpěv, kterej je opravdu parádní. Faction S za sebou mají jeden singl a jeden demáč (kterej vyšel ale jako LP na Combate Brutal Records). Zpívají francouzsky a najdete tu také dva songy – Magnitude 9 a A Vif (Naživu). Tady je to prohozený, první song je ve středním tempu a druhej je pak kratší a větší sypačka. Uvnitř je pak černobvílý booklet. Po pár posleších, kdy jsem začal dneska ráno, nemůžu přestat....je to prostě skvělý, tak akorát dlouhý a nezbytně nutný, mít tohle doma na gramci.

Osmý album týhle britský veteránský kapely vychází na německém labelu Demons Run Amok v CD i LP verzi (červený a černý vinyl). Najdete na něm 16 songů parádní kombinace streetpunku a rocku ve stylu Rose Tattoo, kterej je plnej singalong refrénů (Warchild, Leave him Alone, Raise a Toast...), ale i akustických/poloakutstických věcí, kde já trošku slyším i Dropkick Murphys (The Chancer nebo poslední The Coat). Vesměs se jedná o střední tempo s vychytaným melodickým zpěvem, kterému je parádně rozumět, basa v pozadí jede přesnou linku (třeba začátek Hypocrisy, cože je hudebně spolu s Four Words asi nejtvrdší song z alba) a kytara má vyhrávku v každém songu. Naprosto parádní jsou songy jako The Banks of the River, hnedka následující A Cry for Help nebo two tone Wor Geordie. Jestli se dá něčemu říkat excelentní streetrock, tak to jsou právě Crashed Out a tohle našlapané album. Bezchybný.

Druhé EP téhle kapely z LA vchází jako sedmipalec na labelech, jako jejich debut a to ve dvou barevných verzích – černá a červeno/oranžová s fleky. Na desce najdete čtyři songy včetně coveru od britských klasiků The Strike – Skinhead. Songy se jmenují No Respect, Time to Get Crucial a My Own Prophecy. Kapela hraje v klasickém obsazení a kluci mají zkušenost z kapel jako Aggroculture US, Vis Vares, Repeat Offender nebo třeba Combat Force. Muzika je rychlejší Oi!/streetpunk s křičeným/zastřeným zpěvem zpěváka Ditche. Kytara je hodně vyhraná a nějaký to sólo uslyšíte v každém songu a třeba v My Own Prophecy to je klasickej r´n´r rytmus a song je tempem nejpomalejší z celý desky, ale zase je v něm asi nejlepší singalong. Basa to samý (viz vyhrávka v No Respect na konci písně). Obal je moc pěkně barevně udělanej (může za něj Mick Lambrou, který spolupracuje s celou řadou kapel), uvnitř pak najdete papír s texty, celou řadu fotek kapely a jejich kámošů. Tohle je prostě svižný a dobrý.

Po debutovém EP (které je součástí CD verze tohoto alba) vydává tahle partička složená s veteránů HC kapel debutové plnohodnotné album s názvem Eye of the Storm a titulní song můžete najít i jako ofiko klip na https://youtu.be/qy7CUgFUeJM. Hnedka první song to do vás neskutečně napere...zastřený hlas zpěváka, dívčí vokály, intro ve formě středověkého songu, Chickswick kytara alá Templars a text jak od Battle Ruins. Songů je celkem osm a hrací čas je cca 18 minut, takže žádný litanie nečekejte. Ten Chickswick zvuk, který já osobně moc rád, uslyšíte i třeba v songu Crusher of Souls. Najdete tu i sypačky třeba song Neon Nights, který zní jak od Shipwrecked a který je kupodivu nejdelší z alba (cca 3:19). Další perfektní song je End is Sight, který je hodně zpěvný a Break Out, kde je hodně pěkná kytara. Všechno to do sebe parádně zapadá...kytara, temná basa, bicí i zpěv. Na těch osmi věcech Vám kapela ukáže, že umí jak rychlé, tak i pomalé songy (nejpomalejší je asi poslední věc One Track Mind). LP vychází v počtu 500 kousků (300 černých a 200 v bavě kosti). Grafika obalu je středověká řežba. Pokud máte rádi výše zmíněný kapely a třeba ještě Live by the Sword, tak tohle vás určitě nezklame. Výtečný.

Bostonská partička, která má za sebou hromadu vydaných vinylů, pustila do světa další Epko, tentokrát přes Lionheart Records. EP vyšlo ve čtyřech různých verzích (zelený a červený cover s vojákem – 110 a 125 kusů, 10 zlatých testpressů s vojákem a 325 kousků coveru s bunkrem). Celkem na desce najdete čtyři songy – Sparrow and Crow a It´s Never Enough na straně A – to jsou nové věci a potom předělaný East Meets West a cover od post punkových/ new wave XTC No Thugs in Our House na straně B. Hnedka první Sparrow and the Crow je naprosto v duchu předchozích věcí HatN a pojednává o pokrytectví, dvojka It´s Never Enough má skvělou kytaru, která je ve sloce trošku utopená, ale v refrénu jede naplno. Originální verzi East Meets West můžete znát z kompilačky We Breed Ugly, tohle je nová verze a vypráví o věčném střetu kultur a ke konci zazní perfektní sólo. Cover nedovedu zcela posoudit, protože neznám originál. Jinak k desce je papír s texty, malá kartička s infem o té příslušné verzi, kterou máte a nálepka. Tohle je naprostá paráda a každý kdo má rád Bostonské kapely podobného střihu, tak ať si tohle pořídí (teda jestli to někde ještě splaší).

Třetí album téhle ultramelodické bovver rock/mod beat partičky vychází na jejich domovském labelu a na albu najdete celkem osm songů. V kapele nově působí Ronny (The Reapers, Crown Court, Day Drinker) a Matt (Riot City Radio). Od prvního songu Don´t Stop the Beat je to přesně to, co čekáte…kovová rnr kytara s vyhrávkami, klávesy v pozadí a melodie, které Vás přinutí hýbnout zadkem. Podobně to pokračuje songy This Town, skvělou Black and Blue, kde je parádní kytara, pokračujeme přes Sinkhole a vynikající věc Genocide Baby!, kde je perfektní refrén, No Mess No Fuss (dá se poslechnout zde https://youtu.be/ckYeGDBbY60), kde je nějaký hostující zpěvák, nebo to alespoň tak zní, no posuďte sami z videa, dále je tu předposlední song Out of Our Way, kterej patří mezi nejlepší z alba a poslední Shadows of the Night, která desku perfektně uzavírá. V bookletu je celá řada kolorovaných fotografií a pár z nich nebylo ještě nikdy publikováno. Perfektní konzistentní věc. Rebellion prostě nevyadá špatnou věc.

Split Epko tědlech ultramelodických a chytlavých kapel z Británie a Holandska vydává kdo jiný než Rebellion ve spolupráci s LSM vinyl v 500 kouscích (150 černých a 350 lila). Každá kapela zde má dva songy – Hard Wax zde maj Join the Gang a Move it On a Savage Beat pak Rats and Sheeps a Victims of the Vampire (což je cover od Slaughter and the Dogs). Hard Wax prostě jedou to, na co jste zvyklí – kovová r´n´r kytara v houpavym rytmu a melodický zpěv – prostě typickej bovver rock. Dvojka Move it On je trošku pomalejší než první věc, celej song je vlastně jedna velká kytarová vyhrávka a táhlej refrén. Savage Beat to taky solidně sypou, je to o něco hrubší a přímočarejší než Hard Wax, ale jen trošku. Rats and Sheep je hodně povedená věc s fajn vyhrávkou no a Victims of the Vampire, to je prostě parádní klasika z roku 78. Cover je složenej jen z log obou kapel. Tohle neomrzí.

Plnohodnotné album tohodle portugalského projektu vychází po dvou letech od jejich debutového EP na jejich domácím labelu Combate Brutal. Celkem vyšlo 2x100 kopií (zlatý a černý obal) + 20 testpressů. Obal je variací na známou Goyovu kresbu Saturn požírající své děti, uvnitř pak najdete papír s texty a fotkami a obří plagát titulního obrázku. Celkem zde najdete 10 písní v rychlosti 45 ot/min v portugalštině rovnoměrně rozhozených na obě strany desky. Názvy songů jsou Duro (Tvrdý), Inimigo (Nepřítel), Lado a Lado (Bok po boku), Guerra nas Bancadas (Válka na tribunách), Ergan os Copos (Zvedňěte poháry), Tolerancia Zero (Nulová tolerance), Pisando Forte (Silný krok), Violencia, Nunca Foste (Nikdy nebyl) a Skinheads. Na Violencia je uděláno i video https://www.youtube.com/watch?v=PfxLNHxwbCM. Rattus obstarává vokály, kytaru a basu, Joao pak bicí. Mimo to v songu Lado a Lado, Pisando Forte a Nunca Foste uslyšíte saxofon (kterej měli i na jejich debutovém singu), což vám připomene buďto staré francouzské kapely nebo z novějších kusů třeba Insidious Skins. V posledním Skinheads jsou potom slyšet na začátku samply. Tím bych to připodobnil ještě k jejich krajanům Gume (kde Rattus taky působí) a Nucleo Duro díky jejich temnějšímu zvuku. Většinou je to spíše pomalejší střední tempo s recitovanějším zpěvem (rychlejší je asi jen song Inimigo), ale se silnámi vokály a výraznou basovou kytarou a dunivejma bicíma, který nestojej jen na kopáku a virblu. Texty jsou poměrně zřejmé z názvů písní – klasická pouliční skins témata. Za mě určitě parádní výše zmíněné songy ze ságem. Tohle je naprostá paráda pro všechny hudební fajnšmekry a sběratele!

První full length téhlé finské kapely vychází na CD/LP a jeho název se dá přeložit jako Nový čas a celkem na něm najdete devět songů zpívaných finsky (včetně coveru I´ve Got Yout Number od Cock Sparrer s názvem Pidä varas) a hrací je čas dohromady cca 25 minut. Jinak CD verze vyjde v polovině července (jako digipack) a bude obsahovat bonus v podobě jejich EP, gatefold LP pak na konci roku. Názvy songů by se dali přeložit třeba jako Ulice zítřka, Oheň hoří, Zlý svět, Horizont, song věnovaný Rebellion festivalu nebo třeba Fair hra II (na jejich prvním EP byl první “díl” tohoto songu). Celý se to moc pěkně poslouchá a finština kapele sedí...parádní (a pro mě nejlepší z desky) je pomalejší druhý song Huomisen kadut (https://www.youtube.com/watch?v=Wl5CgM0RPVg), potom Rintamamiestalo s fajn akustickým začátkem se zkresleným hlasem. Najdete tu i klasickou sypačku Perjantaina illalla. Fajn věc.

Tohle je ochutnávkové CD/maxi LP týhle holandsko-americký party před jejich plným albem Cernunnos (které se chystá na březen 2022) a obsahuje pět songů, z čehož Sacrifice najdete na nadcházejícím albu a další čtyři jsou jen na tomto nosiči. Songy jsou titulní akustická The Glorious Dead, Sacrifice, známá věc The Green Fields of France (akorát hozená do rockové verze alá Fist of Steel), In Memoriam a poslední je akustická verze jejich songu Into A New Dark Age. Kapela má novýho bubeníka, konrétně Sandera z kapely The Devil´s Blood. Z pěti songů jsou dvě (první a poslední) akustické a jsou to balady jak vyšité se zastřeným hlasem zpěváka Ericka, kterej zde fakt exceluje. V Sacrifice už uslyšíte jejich známý streetrockový/metalový rytmus, který je podtržený rytmem novýho bicmena a Wouterovým sólem na konci. Text songu napsal Richard ze Solstice, cože je britskej hevík. In Memoriam je jen mluvené slovo do hudby a je to pocta všem těm, kteří padli pro naši svobodu v bitvách. Opět skvělý gradující bicí. Jinak textově to má všechno společný jmenovatel a tím je válka a její dopady, ale také sebeobětování a hodnoty, které se v dnešní konzumní době moc nenosí. Za obal může opět Johan Prenger, kterej dělal i jejich předchozí desku a na obale je znázorněno pohřebiště v Regte Heide, které je datováno 2000 před naším letopočtem. Za mě vynikající neklišovitý počin ve všech směrech a perfektní ochutnávka před novým albem.

Druhej počin týhle podkrkonošský bandy vychází opět jejich vlastním nákladem, ale tentokrát jako digipack a najdete na něm sedm kousků (z čehož píseň Vztahová je zde ve dvou verzích). Názvy songů jsou Radikál (Radical), Vztahová (About Relationship), Vendeta, Liga (League), Neviňátko (Innocent) a Život je boj (Life is Fight). Kytara i basa jsou vyhrané obojí například ve Vztahové, kytara je pak super třeba v songu Liga), kdybych nevěděl, že zpívá Slut, tak bych to asi ani nepoznal a celé to připomíná první alba od Operačky. Naprosto parádní je Vendeta, která je věnovaná našemu bývalému premiérovi, pak se mi ještě líbí obě verze Vztahové a rychlejší Život je boj. Další songy se věnují například drogám (Neviňátko), opěvování sdružení Vlastencká liga, které se dalo zase trošku do pohybu (Liga), případně nadhledu a nepochopení (Radikál) nebo o životních peripetiích (Život je boj). Jinak booklet je hodně bohatej, texty tam jsou i v angličtině, což je super, fotky, kresby, obsáhlý děkovačky jednotlivých členů kapely, atd… Objednat se dá opět na ceskej_lev@centrum.cz. Super kluci, jen tak dál!

Všechny informace, že by měl odpor skončit, jsou nepravdivé. Tak se jmenuje poslední Epko od švédských Sabotage, které obsahuje tři songy - Rock Mot Globalismen (Rock proti globalismu) a Gränsvakt (Pohraniční stráž) na straně A a pak Masspsykos (Davová psychóza) na straně B. Sestava se opět ustálila na třech členech, přičemž kytaru i basu nahrával Erik, ale naživo hrají pochopitelně ve čtyřech. Jinak desek vyšlo 300 kousků v černím plus pět testpressů. Songy na straně A mají každá skorem pět minut, ale rozhodně se u toho nebudete nudit. Rock Mot Globalisten je svižnější věc a její název napovídá, o čem je, dvojka Gränsvakt je snad ještě lepší (především kytara je tam fakt skvělá) a textově je o tom, jak pohraniční stráž nasazovala životy před ochraně vlasti a národa před nepřítelem. Poslední věc Masspsykos se dotýká témat, která způsobují masvou histerii (tady je zmíněna změna klimatu). Song je to opět ve středním tempu s parádní kombinací kytarového riffu a bicích na konci songu. Grafika je hodně podobná, jako na předchozích deskách – hlava gryfa, fotky kapely, uvnitř papír s krátkou děkovačkou a parádní texty, které hovoří k věcem, které serou řadu lidí. Rock mot globalismen, rock mot liberalismen! Výtečný.

Po nekonečně dlouhé době, která byla vyplněna pár singly, vydává tahle Japonská SSS úderka konečně plnohodnotné album s názvem 士 (Samuraj). Celkem na albu najdete 11 songů v jejich mateřštině. Písně se dají přeložit jako třeba Motlitba, Samuraj, Vítr je tichý, Trvdá ocel, Píseň o slitování nad lidstvem, Čistě bílý sníh nebo třeba Železné krevní znamení. Většinou se jedná o písně ve středním tempu, s metalovou kytarou (riffy i sóla) – třeba začátek 鐵血符 je jak Iron Man od Black Sabbath. Na začátku かみさりzazní i nějaký tradiční japonský hudební nástroj. Parádní songy jsou určitě 梟雄, dál 百狼夜行 a 激鋼 (obě se skvělou kytarou), čistě akustická 雪純白く咎知らず nebo 風は静寂に, kde uslyšíte i dívčí vokál. CD je zabalené jako nádherný digipack, ke kterému je přidán leták s infem a obi páska. V bookletu jsou texty a informace o albu (ovšem vše komplet v japonštině), dále je tam pěkná grafika ke každé písni, fotky členů a pak něco, co připomíná mandalu s logem SSS uprostřed. Neposlouchá se to snadno, musíte se na to soustředit, ale je to vynikající!

Demáč kapely, který vyšel původně v roce 2017 online (respektive na kazetě) obsahuje 6 songů, z čehož je jedno cover od francouzských The Abhored (Frère de Sang z roku 1991) – bohužel originál neznám, tak nedovedu posoudit. Demáč teďka vychází jako single sided LP u Combate Brutal Records ve dvou verzích (černý a stříbrný obal, každá verze limitována 100 kousky). K desce je přiložen papír s texty (na druhé straně je grafika kostry vojáka z 1. války) a velký poster s titulním obrázkem. Kapela je čtyřčlenná, přičemž členové kapely mají zkušenosti z kapel jako Rixe, HardxTimes, Alvida,Lion´s Law, atd... V současné době s nimi hraje jiný bubeník. Celkem je zde šest francouzsky zpívaných věcí (včetně výše zmíněného coveru). Tohle je typické francouzské Oi! ve středním tempu s hrubšími vokály a zpěvnými refrény (Gueule en Vrac, poslední Putain de Cadence nebo P.C.D.F.), občas je na začátku songu drobná kytarová vyhrávka (Brisé, Un Jour Viendra) a vzadu za tím je slyšet Evina basová kytara. Pokud máte rádi klasické francouzské kapely a nádherně zpracovanou grafiku LP, tak tohle je přesně pro Vás. Můžete poslechnout komplet na https://www.youtube.com/watch?v=5WNuy6YV6tA.

Druhý album (respektive mini LP) týhle americký glam rockový/bovver rockový partičky vychází jako CD na Rebellionu a jako LP ve spolupráci Rebellionu a LSM (375 černých, 474 modrých a 150 modro/žlutých s fleky). Kapela má za sebou celou řadu singlů a najdete v nich borce z Harrington Saints, Ultra Sect, Hounds and Harlots, Sydney Ducks nebo Subway Thugs. Na albu je šest songů včetně coveru I´m Rebel od Accept (kterej ale můžete znát třebas i od Battle Scarred z alba Thunder and Lightning) a kterej má singalong refrén jak prase. Od začátku do konce je to naprosto parádní chytlavá věc ve stylu Hard Wax, Giuda nebo poslední věci od Hard Evidence. Hnedka první věc Anchors Aweigh vás nasměruje na další směřování desky (uslyšíte tam i klávesy), British Singles v nastavenym rytmu pokračuje – rychlá hi-hatka a celkově hodně skočnej rytmu bicích, Stand Strong je potom pomalejší věc se super sólem na začátku a časově je to nejdelší song z alba, předposlední Under the Clouds má strašně silnej refrén a opět v něm uslyšíte klávesy a poslední Vive Le Rock je opět skvělá vypalovačka, která Vás nenechá chladnými. Cover desky je udělán ve stylu muziky co hrajou, uvnitř je papír s textama a potištěná je i kapsa na LP. Tohle se jen tak neomrzí.

Toto je druhý album kapely z americké Pennsylvánie, který vyšlo v několika pressech (tohle je druhej press v počtu 97 kusanců na červeém vinylu) v roce 2022 na CD i LP. Kapela hraje v pěti a dva její členové hrajou i v Mob Mentality. Celkem je na desce 11 songů které spojuje výrazná basa a umění přejít od melodičnosti k tvrdosti a především texty, které se nebojí trefit do černého. To provází desku už od prvních písní – Because We Live Here nebo The Cycle Never Ends, které jsou o tom, jak poctivý pracující lidi maji sotva co do huby a paraziti, který roděj děti jak na běžícím pásu a ve finále se o ně nestarají si žijou se stříbrnou lžičkou v puse. Tyhle dva songy přesně charakterizujou kapelu i zvukově – první je melodická s parádním singalong refrénem, zatímco druhá je tvrdší a přímočarejší. Takhle to bude i v dalších písních – melodický věci jako Resist, Liberty or Death (obě se skvělou kytarou), Memories, Best You Can (rovněž parádní singalong), Ship of Fools a proti tomu tvrdší kousky jako Steel Capped Patriots, Our Pride nebo We the People. Patriotismus (milovat zemi, ale nenávitěd stát), antikomunismus nebo hrdost na práci jsou další témata, kterými se kapela zaobírá. Občas je zde slyšet i akustická kytara (třeba začátek Because We Live Here). Těžko hledat nejlepší song z desky, protože všechny jsou skvělé. Uvnitř desky je papír s texty, obal je pak dílem Muny a odkazuje na film Red Dawn. Tohle je prostě naprosto vynikající a to jak názorově, tak hudebně!

Ku příležitosti 40. let kapely vydávají Ultima Thule celkem tři LP a tohle je první z nich. Název by se dal přeložit něco jako Ve službách království a je to regulérní album s novými songy (celkem 9 a samozřejmě, že švédsky). Sestava je pětičlenná a jsou v ní prostě všichni, takže zpívá zase Janne, ale i Bruno, který k tomu hraje na kytaru. Album vyšlo v 500 kouscích a každý vinyl má trošku jinou barvu. Už od prvních tónů, Vás tohle nenechá na pochybách, že tohle je prostě důstojná oslava čtyřicátin. Ingenting Är Evigt (Nic není navždy) otevírá album, další parádní věc přesně podle pravidel viking rocku je Jag Är Inte Den (Nejsem ten pravý), kde Janne naprosto parádně zpívá a tyhle dva songy jsou za mě nejlepší z alba. Ostatní povedené jsou určitě Holowczon (místo bitvy v roce 1708 mezi ruskými a švédskýámi silami) nebo třeba Norden Härdar. Kapela je známá i svými baladami a akustickými věcmi. Nejinak je tomu i na tomto albu – poslechněte – třeba Folkhemmets Aska (Popel domova) nebo En Evig Strid (Poslední bitva), kde zazní i foukací harmonika. Nechybí ani zhudebně básně, respektive tradicionály, takže Avskedssång (Píseň na rozloučenou) od nositele Nobelovky za literaturu E. A. Karlfeldta nebo poslední Hell Dig, Du Sköna Nord (Buď pozdraven krásný severe). Unvitř je potom plagát (obal desky + fotky členů) a z druhé strany velká koláž fotek fanoušků a fanynek kapely. Škoda, že zde nejsou texty k písním. Já osobně mám Ultima Thule moc rád a tohle album je důstojná oslava jubilea v jejich kariéře.

Jako druhé ze tří LP od Ultima Thule bych Vám chtěl představit jejich kousek s názvem Landskapslåtar (něco jako Písně krajiny). Jak už název napovídá, jedná se o tradicionály a lidovky, které jsou hozeny do rockové nebo folkrockové podoby. Celkem zde najdete osm songů, z čehož poslední věc Jämtlandssången můžete znát ze singlu nebo z alba Charlataner. Z tohodle alba můžete znát i píseň Dalvisan. Nutno říci, že tohle Ultima Thule prostě uměj. Téměř na každém jejich albu nebo singlu je nějaká zhudebněná báseň nebo lidovka (a nebo nějakej cover, ale o tom si budeme povídat až u alba Tolkar) a pak tu je celé album Nu Grönskar Det. Většina songů jsou oficální nebo neoficiální hymny jednotlivých švédských krajů/provincií - třeba Skånesången, Hälsingesången, Östergötlands Sång, Ack Värmeland, Du Sköna nebo zmiňovaná Jämtlandssången. V songu Sörmlandssången zazní i hostující zpěvák Mathias Karlsson a jeho operní zpěv. Cover je analogie k ostatním třem, akorát je na žlutém pozadí, vnitřek pak stejný – plagát s jinou fotkou bandy a fotky fanoušků. Nechám bez hodnocení, protože to není jejich vlastní tvorba, ale jejich aranžmá a vliv tam prostě budete cítit a poslouchá se to moc fajnově.

Poslední z třech LP, které naposledy poslaly Ultima Thule do světa se jmenuje Tolkar (což se dá přeložit zhruba jako Interpreti) a najdete na něm devět věcí. Zase podle názvu se dá odvodit, že se bude jednat o přezpívané věci…konkrétně zde jsou písně od švédských muzikantů jako je Evert Taube, Ted Ström, Lena Philipsson, Björn Skifs a Alf Robertson, takže tu máme country věci, ale i rock nebo pop. Krom toho tu najdete i tradicionály, jako třeba poslední věc Hell Dig, Du Höga Nord, která je i na albu I Rikets Tjänst, ale tady je v akustické folkové/country verzi nebo třeba Allt Under Himlens Fäste a Biskop Thomas Frihetsvisa. Interpetace si myslím odpovídá originálu, třeba songy Vintersaga a Håll Mitt Hjärta jsou pomalé a táhlé, Balladen Om Briggen Blue Bird Av Hull nebo Calle Schewens Vals jsou naopak veselé a rychlejší věci. Obal je analogie k oběma dříve recenzovaným LP, akorát pozadí je tentokráte modré. Ze všech tří LP je toto nejpomalejší, co se týče tempa. Stejně tak, jako minule nechám bez hodnocení, protože se nejedná o jejich tvorbu.

Kompilačka oi! a punkových kapel ze západního pobřeží Kanady vychází jako LP v počtu 500 kusů (300 černých a 200 průhledných). Celkem zde najdete 7 kapel, každá tu má dva songy, takže dohromady 14 věcí. Takže tu máme Vicious Attack, Bootlicker, The Choice Few, Terrorist Gang, Toy Tiger, The Buzzers a Crosshairs. Kapely se pohybují od hrubějších Vicious Attack, přes melodické The Choice Few (jejich song Wrong Side je naprosto parádní), The Buzzers (opět skvělá věc Behind a moc fajn hlas zpěváka) a Toy Tiger, přímočaré Bootlicker, Terrorist Gang (songy obou kapel nepřesáhnou 1:40) a Crosshairs. Osobně jsem znal akorát The Choice Few, díky jejich albu One Way Street z minulého roku, ale co jsem projel discogs, tak třeba Bootlicker toho mají vydáno celkem dost (hlavně Epka). Přesně takhle si představuju kompilaci, která má co nabídnout, protože na ní najdete nevydané věci od kapel, které nejsou moc známé (alespoň mně teda nebyly) a které mají co nabídnout a které znějí zajímavě. Teaser celé kompilačky si můžete poslechnout zde https://youtu.be/i-UL4n0PdGM. Každá kapela má uvnitř na insertu texty nebo fotku/logo a sestavu. Parádně udělaná kompilace, která dává smysl.