Bloody Mary - Poselství moci

DIY - CD -


1193_bm_pm.jpgV pořadí třetí album téhle brněnských pankáčů se jmenuje Poselství moci a kapela ho vydala po třech letech opět sama. Proti minulému albu došlo k výměně na postu basáka, jinak je sestava stejná – čtyřčlenná, ale dvě kytary. Celkem zde najdete 10 songů v češtině, přičemž Skinhead Girl je cover od The Pride (Princess for One Night). Po prvním (ale i po dalších) posleších musím konstatovat, že kapela šla strašně nahoru a strašně mákli na kytarách a celkově na melodiích. Rorýsek taky daleko víc pracuje se svým hlasem a umí zpívá jak čistě (Maskovaní machři) ale i hruběji (třeba první Exploze). Dobrá je vytažená basa, která je krásně slyšet v každé písni. Naprosto perfektní je třeba druhý song Poselství, kde je začátek jen s kytarou a zpěvem (což mám moc rád). Song se tématicky věnuje zničené planetě, na které žijem. Dál je to určitě píseň Přátelství, kde hostuje Špenát z Neparkovat Vjezd (a v refrénech uslyšíte celý zbytek Neprakovaček) a s Rorýskem se střídají v jednotlivých částech slok. Téma songu je poměrně jasné – kamarádství, které není samozřejmostí. Na song je i videoklip z roku 2017 https://www.youtube.com/watch?v=6kwQPReQ0gs. Jinak najdete zde jak vážný texty (třeba Hrdina, která je o vojácích a jejich údělu a která se nese v pomalejším rytmu, Ráj, která pojednává o neřízené migraci do Evropy a kterou kapela určitě nasere celou řadu lidí – pokud se jim to ještě nepovedlo :) nebo Baron o současném premiérovi ČR a o tom, jak se dají jednoduše opít rohlíkem/koblihou), ale i odlehčenější texty (jako třeba Vánoční, která popisuje celej ten vánoční shon od trhů, přes pečení, nákupy, přežírání až po dárky nebo poslední Černobílej svět, což je hymna tatéra, kterej rozdává svoje díla na lidská těla). Booklet je udělaný moc fajnově, s textama (včetně chyb a překlepů, ale nikdo nejsme dokonalej), celou řadou fotek členů, děkovačkou a pozdravama. Parádní věc a palec nahoru za to, že kapela se neustále vyvíjí.
Autor: Peddy  •  Hodnocení: 9  •  Datum: 22.10.2019

Coldside - Call for Justice

Demons Rum Amok Entertainment - EP -


1192_c_cfj.jpegNa holandském labelu Demons Run Amok Enterntainment vyjde EPko americkým Coldside (1. listopadu), které bude obsahovat tři nadupané písně, a to Call for Justice (strana A), Back Stab a Guns Up (strana B). EP je limitováno 300 kousky na zlatém vinylu. První dva songy mají něco přes dvě minuty, poslední asi 1:45. Kapela má za sebou čtyři dlouhá alba, z čehož poslední dvě byly recenzované na BB. Jinak v kapele jsou ex členové věcí jako Wardogs nebo Vietnom, takže můžete čekat skutečně pořádnej a poctivej sypec. Na dlouhejch albách kapela měla i pomalejší melodické písně, které byly v typickém streetpunkovém duchu. To tady na EPku není a všechny tři věci jsou v rytmu klasickýho HC. Titulní song je těžkotonážní válec, kterej obsahuje singalong refrény, houpavo-skákavé změny rytmu. Dvojka je rychlejší a rytmus bicích je v ní přímočarejší. V posledním songu si kapela přibrala nějakého hostujícího zpěváka (nebo to tak minimálně zní), kterého uslyšíte v druhé polovině písně a který má vyšší hlas než Chewface. Na úplném konci pak zpívají všichni společně. Obal desky mi připomíná Euphemism od Hard Resistance. Kdo má rád Ryker´s, Tech 9, Madball a jiné klasiky žánru, tak si Coldside zamiluje. Kapela měla jet v listopadu Evropské turné (Německo, Belgie, Holandsko, Rakousko), ale turné bylo bohužel zrušeno, takže se bude konat až v roce 2020.
Autor: Peddy  •  Hodnocení: 8/9  •  Datum: 15.10.2019

Close Shave - We Are Pariah

Pretty Shitty Town Records - LP -


1191_close_shave_pariah.jpgDruhý album v nové éře Close Shave se jmenuje We Are Pariah a zásadní je fakt, že na něm zpívá Lurch, který nahrál v 92 album Lone Riders. V sestavě je ještě basák Jeff (No Quarter), Jedd Baker (No Quarter, Luna Vegas) a Steve Walker (ex Section 5), ale to vy už určitě všechno víte. Album vyšlo jako LP (tuším že bílá – druhý press, červená a zlatá verze), ale i CD (ve spolupráci PST a KB Records). Celkem je na desce 11 songů. Zajímavá je určitě dvojka 20 Years On (která měla ale pracovní název Wedding Bells II) a která navazuje na song z Lone Riders o svatbě. Tentokráte se v ní zpívá o rozvodu, trablech, ale i o tom, jak dotyčné už nikdy nějaká zlatokopka neklofne. Další je Festival of Hate obsahuje skvělou kytarovou i basovou linku, potom Come to Brum o ne příliš lehkém životě v jejich rodném městě a stranu A uzavírá halekačka Plant Pot. Stranu B otevírá vážnější song 1974, který se věnuje bombový útokům PIRA v Birminghamu, které usmrtily 21 lidí. Song má pomalejší instrumentální začátek, který asi po 2 a půl minutě zrychlí do normálního tempa. Nechybí samozřejmě ani song věnovanpů pozérům s prostým názvem Cunts Anthem, po kterém následuje In the Grey Again, která je o tom jak jsme všichni v greyzone v cajku :) a kapela si zde trošku dělá prdel z Rebellion Festivalu a HITS. Přepdoslední Angry Man je věnovaná všem za klávesnicí, co škodí a poslední se jmenuje Beginning of the End, cože je pro mě asi nejlepší song z desky obsahující skvělou basovou linku. CD verze má v bookletu více fotek, než LP. Jinak uvnitř jsou texty, které jsou ručně psané s úpravami a drobnými kresbami. Kdo má rád rockovější Oi! a má raději album Lone Riders než jejich dřívější tvorbu, tak tohle je přesně pro něj.
Autor: Peddy  •  Hodnocení: 9  •  Datum: 08.10.2019

Condemned 84 - When They Stick A Knife In

Pretty Shitty Town Records - EP -


1190_c84_knife.jpgPo osmi letech tu máme nový singl téhle anglické legendy, tentokráte v černé, modré, bílé a červené variantě, z čehož je každá limitovaná 150 kousky a kterej vyšel na PST Records. K tomu vychází i CD verze tohoto singlu na Grade 1 Records. Na straně A najdete titulní When They Stick a Knife In a na straně B (nebo AA jak chcete) potom song One in A Million Voices. Na červené verzi, kterou mám já jsou tyto songy ale prohozeny, respektive neodpovídají polepu na desce. Kapela přibrala druhého kytaristu AJ, kterej sekunduje Charliemu (ex Another Man´s Poison nebo Grade 1), se kterým kapela hraje už delší dobu. When They Stick A Knife In je v lajně modernějšího zvuku C84 (od No One Likes Us…) – tvrdá basa, lehká kytarová vyhrávka a Kevův nezaměnitelný zpěv. Song se týká těch, kteří nechtějí ukázat svoji tvář, ale přesto škodí a napadají Vás. One In A Million Voices není tak tvrdá, refrén je melodičtější a stejně tak tomu je i u kytarových vyhrávek. Má celkem dlouhej nástup beze zpěvu. Song je o tom, že i když jsme v demokracii, kde je svoboda slova, tak většina se chová jako tupý dav a vy z něj máte vystoupit a říkat pravdu, protože to je to, čím si zasloužíte respekt. Uvnitř najdete texty a obrázek k druhému songu, na druhé straně obalu potom fotky kapely a samozřejmě maskáčovej podklad, tentokráte v britském multicamu. Singly bývají většinou ochutnávkou k novému albu a doufejme, že tomu je tak i v tomto případě. Za mě parádní věc od top kapely.
Autor: Peddy  •  Hodnocení: 10  •  Datum: 03.10.2019

Sniper 66 - Annihilator

Evacuate Records - CD -


1189_sniper66_annihilator.jpgZ texaského města Austin je celá řada super kapel jako třeba Concrete Elite, Lower Class Brats nebo třeba Dog Company (kde hraje brácha zpěváka a kytaristy tady ze Sniperu na basu). Annihilator je v pořadí čtvrté album kapely a najdete na něm celkem 15 songů. Kapela hraje ve čtyřech, ale má dvě kytary a taky bubenici April. Ústředním motivem alba je představit Vám vraha, kterému se přezdívalo Servant Girl Annihilator (vraždil služky) a který terorizoval Austin sekerou v 80. letech 19. století a který má na svědomí 8 životů. Songy o něm jsou čtyři – konkrétně Annihilator, Servant Girl (s perfektním zpěvem v refrénu), Psycho a In His Grave (na něj je i video https://www.youtube.com/watch?v=SOd0W3rKhDY) a každý song je z jiného pohledu na dané události – vraha, obětí a tisku. Jinak dvě kytary, to je prostě super a Sniper 66 to faktu umí, viz předchozí recenze na jejich alba (třeba Caput Lupinum). Hnedka titulní song Annihilator vás o tom přesvědčí – ostrý kytary a rychlej rytmus, který ženou bicí pekelně dopředu a dvojka Fight Together (která je o tom, jak vás oblbují zprava i zleva a snaží se vám sebrat váš názor a pohled) Vás v tom utvrdí. Další songy jsou o útěcích před problémy (When it´s gone, kde je skvělej singalong), o tom jak sice můžete být kým chcete, ale stojí to sakra úsilí, opravdu to udržet (pěkná sypačka Make it Mine), dál tu je perfektní halekačka Not Perfect o tom, jak se nemůžete změnit ze dne na den dále o tom, jak se matka samoživitelka postavila zvyklostem a dodělala si školu a chodí do práce na full time (The Engineer) nebo o ztrátě přítele (Why´d You Have to Die, která je věnovaná Christopherovi Drelingerovi z Bad Engrish a Frontline Attack). Super je taky, že se do zpěvu zapojují všichni členové kapely a hlavně i bubenice, protože ženskej vokál v pozadí fakt udělá hodně (třeba Grind Me Down). Parádně udělaný je obal alba – duch služky a i vnitřek, kde jsou uvnitř texty hozené do stylu dobových novin, dále tu jsou informace o případu, oběti, fotky a podezřelí plus amozřejmě fotka kapely. Super!
Autor: Peddy  •  Hodnocení: 10  •  Datum: 28.08.2019