Debutové LP italské kapely Dirty Job, která vznikla na troskách kapely Stanley, se jmenuje The World´s Decay (Světový úpadek) a obsahuje celkem deset songů. Z nich je šest v angličtině a čtyři jsou v italštině (Il Tuo Cammino – Vaše cesta, Ciò che so – Co já vím, Non Mollare Mai – Nikdy se nevzdávej a Extrema Ratio – Extrémní poměr). Respektive je to jejich druhý počin, protože v roce 2022 vydali demo, ale pouze internetově. Kapela hraje ve čtyřech, ale má dvě kytary a sami se ozačují jako “Rough Oi”. No na Italy to hrubější asi je, ale jinak mně to zase tak hrubý nepříjde, naopak některý songy mají parádně vyhranou kytaru (například skvělá Cold Heart, která vypovídá o úpadku ve světě nebo začátek We Don´t Want You Here, kde je singalong případně Just a Boot Boy). Texty jsou povětšinou o těžším životě v současném světě, pokud jste se nenarodili se stříbrnou lžičkou v puse, o kultu, bratrství a muzice. Italské songy kapele sedí trošku víc z pohledu melodičnosti a zpěvnosti, typicky hnedka refrén Il Tuo Cammino, který zpívá kapela dohromady nebo Non Mollare Mai. Kapela má hodně výraznou baskytaru, což mám rád. Většinou je to střední tempo, ale je tu i jedna rychlejší sypačka, alespoň v části slok – Noise. Trošku mi to připomíná první věci od Oldfashioned Ideas. LP je opět limitováno 300 kousky. Uvnitř papír s texty a celou řadou fotek. Album se dá poslechnout i zde https://dirtyjob.bandcamp.com/album/worlds-decay, akorát songy jsou jinak řazené, než na desce.

Hotza (Chlad) je baskitská kapela z Bilbaa, která hraje ve třech a tohle je jejich druhý počin (po demu z roku 2022). LP vychází díky spolupráci labelů Timebomb Records a Tough Ain´t Enough Records a je limitováno 300 kopiemi na černém vinylu. Celkem zde naleznete 6 songů v jejich mateřštině a to Esnatu (Probuďte se), Mesfidati (Nedůvěra), Droga Eta Txatarra (Drogy a bordel), Hotza (Chlad), Skinhead a Hondoratzen (Potopení). Kapela je silně insipirována francouzskými Oi! bandami z 80. let, takže zvuk je těžký, zpěv tvrdší, baskytara je hodně výrazná a v Hotza a v Hondoratzen (což je za mě nejlepší song z desky) uslyšíte i saxofon. Kytara se občas pustí do nějaký decentní vyhrávky - třeba v Esnatu, konci Mesfidati nebo na začátku songu Hotza, kterej opravdu evokuje chlad a je hodně studený. Hudebně mi to připomíná začátky Ultimo Asalto. Uvnitř desky najdete papír s texty a celou řadu fotek kapely. Je zde i krátká děkovačka. Celej obal je udělanej parádně po staru. Opět pokud byste se k albu fyzicky nedostali, tak se dá poslechnout na https://hotzalaoi.bandcamp.com/album/esnatu.

Iena (Hyena) je tříčlenná kapela z italské Florencie a tohle jejich třetí Epko (mimo to mají ještě plnohodnotné album), jehož název by se dal přeložit jako “Až do smrti”. Album vychází jako single sided LP, kde na straně A najdete čtyři songy a na straně B parádní grafku z obalu. EP je limitováno 300 ručně číslovanými kousky. Songy se jmenují Gogna (Pranýř), Nessuna Pieta (Bez slitování), Fino Alla Morte (Až do smrti) a Ultima Notte (Poslední noc). Členové kapel hrají ještě v bandách jako Carlos Dunga, xDeloreanx, Fate 37, Destinazione Finale, Morgana, Ireful, atd..., jejichž hudební vlivy jsou od punku až po metal a cold wave. To, že kluci maj zkušenosti s hraním jinde, se zákonitě projevuje v jejich zvuku, kterej ja na tříčlennou kapelu hodně hutnej a není to úplně ten klasickej zpěvnej/halekací italskej Oi!/punk, který hraje většina kapel. Ne že by to nebylo melodické, ale je to o něco tvrdší, ale nebojte, hnedka v prvním songu si na konce pěkně zahalekáte s kapelou. Super je taky, že se všichni tři borci střídají ve zpěvu. Jinak kapela umí jak rychlejší kousky (Fino Alla Morte), tak i pomalejší melodie - první Gogna se zajímavými sekanými riffy ke konci a hlavně poslední věc Ultima Notte, což je asi nejlepší kus z desky, hlavně díky refrénu. Uvnitř LP je potom papír s texty a fotkami. Pokud byste se nedostali k desce, tak si to poslechněte alespoň tady https://iena82.bandcamp.com/album/fino-alla-morte, protože to stojí za to. Já kapelu neznal, takže za mě výborný překvapení!

Během tvorby nového alba Live by the Sword, které se má jmenovat The Pagan Pantheon dal dohromady Wouter (kytara a zpěv) úderku, složenou právě se členů LBTS (Freek na basu) a God Dethroned (Frank na bicí). Komu v rámci LBTS chyběl Wouterův brutální zpěv a nespokojil se jen z “hostováním” v rámci songu Voyage to Constantinople z posledního alba, tak tohle bude přesně pro něj. ALE. Tohle je prostě parádní kombinace tvrdosti Razorblade a black/death metalovej riffů. Ty uslyšíte třeba v písních jako Allegiance, Throne of Betray (která je o samozvaném králi, který se pyšní ukradeným bohatsvtím a pozlátkem) nebo v Reborn in Power. Celkem je na albu osm písní včetně instrumentálního intra s názvem Preludium. Song Inevitable Fall je původně z alba Exploring Soldiers Rise od LBTS, tady akorát s jiným refrénem a parádně blackově zprasená. Pak tu je i song To Ride the Nightsky a ta je inspirována básní od Johannese Carstena Haucha o Divokém lovu. Jinak některé songy jsou pro změnu stylem blíže k tvorbě Razorblade, třeba hnedka první Civilisation Ends Here... která vypráví o odporu Sasíků proti Frankům a Římanům nebo To Ride the Nightsky. Nechybí ani pomalejší song – poslední Saxon Wars, kde je slyšet i akustická kytara a která vypráví o spojených armádách sasíků, které povstaly z vod a lesů a které společně s bohy války vyráží proti křižákům – za mně nejlepší song z desky. Album vychází jako šesti-panelový digipack v počtu 250 kousků a pak na černém vinylu společně s nášivkou, rovněž v počtu 250 kusisek. Tyhle mixky metalu a Oi!/streetpunku tu už byly, ne že ne, koukněte například na kapely jako Cuero, Plakkaggio HC nebo třeba Lion´s Pride a ne každej tomuhle fandí. ALE já jo a tohle je super...brutální, přímočarý, neklišovitý, kulervoucí! Poslechněte ukázky na https://www.youtube.com/channel/UCEnyKjCtVk7ZimiykUhAbzg.

Odškodnění je název kompletní diskografie švédských Sabotage, která mapuje jejich dosavadní kariéru mezi léty 2014 – 2024 a které vyšlo na Nonkonform Media. To je určitě dobrá zpráva pro ty, co nemají gramec, protože všechny jejich Epka a split LP (mimo Faderskap I Gråzonen) byla k dispozici právě jenom na vinylu. Na obou CD je celkem 26 písní, které jsou až na jednu výjimku ve švédštině (což je song When Odin Calls, kterej je ale je anglickou verzí Blå Linjen Blues). Najdete tu taky tři covery, z čehož dva jsou hozený do jejich mateřštiny - Kanske Ljuset od Templars a Skitgata od The Rogues. Třetí je pak Stolt och Stark od Ultima Thule. Na CD jsou tedy kompletní skladby od prvního počinu Betraktelser Från Staketet až po poslední kousek Alla Uppgifter Om Att Motståndet Skall Upphöra Är Falska. Kapela si drží během těch deseti let hodně podobný zvuk, který ale nijak neztrácí na přitažlivosti a jejich mateřština jim opravdu krásně sedí. Střední tempo, fajn zpěv, kde je vše sylšet a všemu rozmět, lehce boosterovaná kytara s vyhrávkama, vyhraná basa (třeba typicky vyhrávky ve Stolt och Stark) a hlavně nadhled a texty, které se nebojí rejponout do současné situace a nazvat věci právými jmény, i když Vás pak většinová společnost označí za bůh ví co...za to ohromnej palec nahoru. Šestnácti stránkovej booklet obsahuje texty, celu řadu fotek, info o jednotlivých albech a bývalých členech kapely a pozdravení všem kamarádům, kapelám a zinům (díky za pozdrav, jak osobní, tak zinový kluci)! Nebudu hodnotit, protože je to jen kompletní průřez jejich tvorbou, ale mně to uvízlo v přehrávači na celkem dlouhou chvíli.