Maloio je portugalská kapela, kde působí vokalista Miguel, kterýho můžete znát z legendárních Mata Ratos. Na Lp, které vyšlo na Combate Brutal (100 se střibrným obalem a 100 s bílým) naleznete celkem 13 songů. V minulý recenzi jsem chválil Lazy Class, že zpívaj ve třech jazycích, ale to jsem ještě neznal Maloio. Ty mají songy ve francouzštině, portugalštině, španělštině, italštině, němčině, angličtině a japonštině! Hustý. Pět songů (Alateia - Balíček, Tous les Morts – Všichni mrtví, Guadalupe, Horizonte Alobadado a Der Tod Klopft an die Tür - Smrt klepe na dveře) vyšlo před dvěma lety na kazetě s názvem Animae vivae et frigidae corde, Anima mortua et calidum cor (Živá duše se studeným srdcem, mrtvá duše s horkým srdcem). Kapela hraje v pěti s holkou na base a občas používá i synťák (třeba v O Sangue na tua Saliva – Krev ve vašich slinách, Where Have all the Dead Boys Gone nebo Time is Nobody´s Side – Čas není na ničí straně). Hudebně se to liší song od songu, třeba německy zpívaný Der Tod Klopft an die Tür, je klasická sypačka nebo francouzsky zpívaný/křičený song Tous Les Morts skutečně evokuje zvuk francouzských Oi! kapel. Hudebně je to celý takový temný, syrový a ponurý, ale občas se objeví kytarová vyhrávka (Os perdedores ganham sempre – Loseři vždy vyhrají) nebo Overodse de Paraíso (Předávkování rájem). Moc fajn je třeba jejich mateřštinou zpívaný song Alateia pak pomalejší Horizonte Alobadado (Nakolněný horizont) nebo O Sangue na tua Saliva. Grafika je hororová a texty s děkovačkou najdete v bookletu ve tvaru rakve. Chvilku se do toho budete dostávat, ale nakonec tomu přijdete na chuť.

Třetí album téhle polské kapely z Varšavy vychází na jejich labelu TNT Tunes jako Cd zabalené v digipacku a vinylová verze se chystá na Bad Look Records. Celkem zde najdete 11 songů a ty jsou jak v angličtině, tak v polštině, ale dva i ve španělštině (z čehož jeden je cover od Decibelios a to Botas Y Tirantes). Kapela hraje ve třech a bubeník je původem ze Španělska, což vysvětluje ty covery :). Přestože kapela hraje ve třech, tak kytara je skutečně luxusní, namádkou třeba začátek titulního The Down to Come, Built at Last, To miasto (za mě nejlepší song v polštině) nebo vlastně kterákoliv jiná píseň z alba. Hudebně se to motá od klasickýho streetpunku, přes rnr věci alá Templars (Okret – Loď) přes věci, kde je slyšet trošku HC (Keep the Faith nebo Otchłań - Propast s výraznou basou a neméně dobrou kytarou). Uvnitř najdete papír s texty a celou řadou fotek (ať už promo nebo z akcí). Texty jsou poměrně zajímavý třeba o tom, jak jejich město znovu povstalo z popela (City that Once Died opět s perfektní kytarou), o ruském nebezpečí (Ruski mir), ale i osobní věci (Chłopaki Nie Płaczą, která je o tom, jak blbě to může dopadnout, když nebudete projevova emoce). Celý se to poslouchá nadmíru dobře a já dávám palec nahoru jednak za kytaru a druhak za všechny tři použitý jazyky!

Splitko naší Operačky a kolumbijských Homres de Barrio vyšlo v roce 2023 na CD a loni pak na LP (125 černých a 125 čirých) přes polksý label Olifant Records. Rozdíl mezi CD a LP verzí je ten, že na CD se songy kapel střídají, zatímco na CD je to na přeskáčku. Každá kapela zde má šest songů a mimo The Real Oi! jsou všechny ostatní v jejich mateřštině, Operačka v tom má dva covery - Zbrojovka Oléééé! (muzika od Romantikus Eröszaks, kde jsou i klávesy a vzhledek k fotbalovému tématu to evokuje Vanilla Muffins) a Orlík (od Orlíku:), kterej je hozenej to lehkýho twotone rytmu. K tomu tu jsou jejich vlastní nové songy takže Už máme všechno (We Have Everything), Tvrdá hlava (Stubborn), poloakustická s osobním textem Podruhé to zkusím (I´ll give a Second Try) a Blaničntí rytíři (Knights from Blaník). Nejlepší songy jsou za mě určitě Už máme všechno a Tvrdá hlava, který maji i super texty, který se točej kolem nešvarů dnešní doby a Udy v nich zpívá relativně vysoko a taky jeho kytara je vyhranější a vyhranější. Hombres de Barrio hrají v pěti a pěkně tvrdě, stačí si poslechnout první songy Legion (Tributo a la Blanka) nebo Podre (Síla), kde je naprosto perfektní sólová kytara. Další jejich songy jsou Dignos Y Arrogantes (Důstojný a arogantní), Realidades (Realita), což je hodně temná věc (nebo alespoň ze začátku) a pak obsahuje hodně rychlý pasáže s dunivou basou, Sin Temor (Beze strachu), kde je opět skvělej začátek a kytarista i basák ukazujou, co umí a poslední The Real Oi! Kapela nyní pokračuje pod názvem Desterrados (což je jméno jejich prvního singlu a znamená to něco jako Vyhoštění). Velkej majstštyk je ovšem booklet, což je knížečka ve velikosti desky, obsahuje hromadu fotek kapel, plagátů a především anglickejch ekvivalentů textů jak od Operačky, tak od Hombres. Já jsem spokojenej s výkonem obou kapel i když samozřejmě dvě kytary jsou dvě kytary.

Po třech letech práce vychází zbrusu nové album od Live by the Sword s názvem The Pagan Pantheon. Kapela zaznamenala změnu na pozici bubeníka – teďka tam hraje Frank, kterej pomáhá Wouterovi v Heathen Peace, ale znát ho můžeme z metalovejch kapel jako God Detroned a The Monolith Deathcult. Album vychází na CD (digipack z 8 panelů) a LP (250 černých a 250 ledově bílých, oboje zabalené v trojdílném obalu). Celkem zde najdete devět songů, z čehož Warriors of our Time můžete znát z demo verze z roku 2023 a Invocation of Tyr + Wild Hunt, což jsou čistě instrumentální věci. Zpěvákovi Erickovi zde vypomáhá parádním vtahovákem Karl Willetts (Bolt Thrower, Memoriam) v přídavných vokálech v písni The Annihilators a Paul Jones (Enchantment, Crypt Feeder), kterej má mluvené slovo v Dark Horizonts Set Ablaze, The Pagan Pantheon a v poslední Ghost of War (kde mimochodem zpívá i Wouter). Proti minulým albům je zde více slyšet akustická kytara (začátek intra Invocation of Tyr, Ghost of War který pak ale přejdou do standardního tempa i zvuku).Celkově jsou tady slyšet blackovější kytarová sóla/pasáže (kus Dark Horizont set Ablaze, konec Bending Time Curves, kde je ještě nějakej hučivej efekt nebo titulní The Pagan Pantheon). Za naprosto nejlepší věc z desky považuju song The Annihilators, kterej je o jezdcích apokalypsy a ničitelech světů a tenhle motiv si dala kapela na nové tričko a taky je uprostřed obalu. Textově si umíte dle názvů songů představit, o co se tak asi jedná, prostě starý, prastarý časy mýtů, legend a odvahy nebo naopak exploze/imploze všech možných vesmírů a světů (Bending Time Curves), případně o zbytečnosti, hrůze a tragédii válek, kde umírají mladí lidé a jejichž duše bloudí kolem jako neklidní duchové válek. Nechybí ani více osobní nebo spíše aktuální texty jako třeba Gaia, která je o hněvu Matky země, kterej je pomalejší, není to taková sypačka, jako ty ostatní a má super refrén a kytarové sólo. Obal je naprosto perfektní, všechny texty, fotky členů, tetovačky od fanoušků nebo přímo kapely, obraz apokalypsy a divokého honu plus pár slov (asi děkovačka, na promu je to moc malý :)). Tohle je naprostá bomba, která si bere to nejlepší ze všech možnejch žánrů a udělá z toho tenhle parádní vyskovoltážní koktejl šílenství, kterej sice nemusí všem chutnat, ale za mě je to dokonalá lahůdka!

Split EP dvou švédských kapel, které oficiálně vyjde 29/3/2025 a taky první recenze na něco z tohodle roku. Lavett (Lafeta) maj na kontě dvě EPka u Common People Records, hrají ve čtyřech a zpívají ve své mateřštině. Jejich songy jsou Kamplust (Bojovnost) a Stolt, což není nic jinýho, než švédsky zpívanej cover od Böse Onkelz. Kapele to parádně šlape a song Kamplust je fakt super a prostě pořád platí to, že mateřský jazyk kapele prostě sedí víc. Pěkně to odsejpá a na konci je fajn vyhrávka. Ke coveru od BO asi jen to, že se povedl :). Close Air Support mají těch EPek krapet víc (tuším, že 4) a vydávali si je sami nebo vyšli na PST Records. Hrají taky ve čtyřech a myslím, že s Lavett sdílí bubeníka. Songy tu mají taky dva, ale anglicky – In this Country a This Is Oi!. In this Country je parádní patriotická melodická věc s houpavým rytmem kytary a lehkou vyhrávkou na konci. This is Oi! je potom vzkaz všem těm, co dělají z Oi! líbivou sračku, která je pro všechny a která nemá nikoho urazit. Všechny songy byly nahrány v roce 2023. Deska je desetipalec, který je limitován 300 kousky, obal je poměrně jednoduchý – švédská vlajka vepředu a fotka členů (ale u bunkru :)) vzadu. Uvnitř je pak papír s texty a krátkou děkovačkou. Fajn překvapebí od kapel, které jsem doposud znal jen podle jména.