Kapela Unite Against Society si sama vydává 4. album a to jak digitálně, tak i jako vinyl

Na Demons Run Amok vychází debutové EP holandské kapely Bent out of Shape.

Ultra Sect je kapela, která pochází z amerického San Francisca a která hraje ve čtyřdch, ale má dva kytaristy. Tohle je kompilace, která obsahuje celkem osm písní a která vychází spoluprací Rebellion Records a Turn Up The Oi!, což je label kapely a taky název jedné písničky na desce. Na straně A jsou to věci z EP War of the Roses (2018) a na straně B z EP Final Conquest (2019). Pokud byste tohle ale nevěděli, tak zvukově v obou stranách není žádný rozdíl a není poznat, že písně jsou z jiných EPek. Dvě kytary jsou ve tvorbě fakt slyšet, například sólo na konci prvních songů Built at Last nebo Class Hate. Perfektní kytara je i na konci Turn Up the Oi! Parádní song je Stolen Lands, který je z celé desky asi nejtvrdší. Celkově je asi strana B krapet tvrdší, než strana A. Textově se kapela zaobírá historickými tématy (třeba Violent Acquisition, Power through Victory a Stolen Lands), dále pak těžkým životem a stávkami (Built to Last), klasickými tématy “way of life” (Turn Up the Oi! a Modern Nights). LP vychází ve 150 kusech na černém vinylu a 350 na zlatém. Album je nádherně graficky provedeno, vevnitř je papír s texty a fotkami. Nechám bez hodnocení, protože je to vlastně kompilace dvou EP.

Druhé plnohodnotné album týhle portugalský úderky/projektu vychází opět na domácím labelu Combate Brutal ve dvou variantách s různým obalem, každá po 100 kusech. Název alba by se dal přeložit zhruba jako Nenávidím lidi. Celkem zde najdete deset songů v portugalštině ve kterých je mimo klasických nástrojů slyšet ještě saxofon a klávesy, což já teda osobně můžu! Celkem je hrací čas cca 23 minut. Hnedka první song Morte Lenta (Pomalá smrt) to do vás napere pěkně z ostra...rychlý tempo, saxofon, dunivá basa a Rattusův tvrdý zpěv. Dvojka Batalhas (Bitvy) pokračuje v nastoleném duchu a nejinak je tomu u dalších songů na straně A – Parasita a Bootboys (se skvělým křičeným refrénem). Mundo de Betão (Betonový svět), která uzavírá stranu A, je pomalejší věc, která začíná klávesami. Stranu B otevírá Regeneração (Regenerace), která taky začíná klávesama a basovou linkou. Společně s předchozím songem se jedna za mně o nejlepší věci z desky. Následuje Código de Honra (Kodex cti), která je opět trošku svižnější, Boneco (Panenka), kde je i recitativ, Nós Contra Eles (My proti nim) a poslední Odeio Pessoas (Nenávidím lidi). Celkově vzato je to spíše pomalejší tempo a klávesy a ságo tomu dodávaj takovej duch Oi!/RACu 80. let. Uvnitř je pak velký plakát na A2 s parádní grafikou, všemi texty a děkovačkou. Pokud máte rádi prudkci Combate Brutal a portugalské kapely Núcleo Duro nebo Gume, které se nebojí používat právě klávesy a saxofon a které se vyznačují hodně temným a ponurým zvukem tak tohle Vám naprosto učaruje. Jediná škoda je, že to je nejspíše jen studiový projekt.