Kapela Unite Against Society si sama vydává 4. album a to jak digitálně, tak i jako vinyl

Na Demons Run Amok vychází debutové EP holandské kapely Bent out of Shape.

Po několika splitkách přicházejí Day Drinker se svým debutovým plnohodnotným albem, na kterém najdete 11 songů, mezi kterými je jeden v němčině (Wohin du Gehst nebo v části songu Child of Generation X) a cover od Bruisers (These Two Boots of Mine). Jak už jsem někde psal, v kapele hrají členové třeba The Reapers, Nations on Fire, Crown Court nebo třeba Malad a na kytaru jim tam hraje kytaristka Jane, která se výrazně podílí na vokálech. Valná většina songů je parádní melodickej streetpunk. Nejtvrdším songem z desky je asi předposlední věc, která se jmenuje No Sobriety, která je více křičená a na začátku je parádní baskytara v pozadí). Hudebně to všecko do sebe naprosto parádně zapadá, ať už se jedná o kytarové riffy a vyhrávky, ale především střídání a doplňování ženských a mužských vokálů, které celémpu počinu strašně sluší. Za mě jsou nejlepší songy určitě Child of Generation X (která vypovídá o životě v 80. letch, na nic moc místě a o tom, jak si člověk musel najít svojí cestu), kterej zpívá skoro celej Jane, potom Rock Bottom (kterej mi na začátku připomíná věci od Burning Streets z alba Is It In Black And White?), potom Away Days se skvělým singalong refrénem, nebo 28 Days. Tohle je super od začátku do konce! Album vychází jako gatefold s temnými comixovými ilustracemi.

Třetí singl tohodle francouzského projektu vychází opět na Combate Brutal (zde vyšel i jejich debut, druhý maxi singl vydali Nouvelle Aube Production) a to ve dvou variantách (šedý a bílý obal, každé limitován 100 kousky). Na desce, respektive na její jedné straně nalezente tři songy a to titulní Couers Vaillants (Statečná srdce), Le Trajet Extraordinaire D'un Loser (Neobyčejná cesta poraženého) a J'irai te revoir au Paradis (Uvidíme se znovu v ráji), co že je cover od L’infanterie Sauvage J’irai revoir ma Normandie a je věnován kamarádovi Alexovi (který hrál v Oeil Pour Oeil nebo třeba Crane de Fer), který v roce 2021 zemřel. Tomu je ostatně asi věnovaná i celá deska, protože na papíře, který naleznete uvnitř je krátké povídání od basáka Jibého a celou řadu Alexových fotek. Všechny songy pochází z let 2021/2022. První song obsahuje fajn kytarovou vyhrávku a je to temná hymna všech pouličních bojovníků, kteří místo mečů zvedají plechovky, aby zapili svůj smutek a žal a jejichž čest se nedá koupit. Dvojka pojednává o melancholicko/romantické chvilce v metru a chvilkovém sblížení dvou lidí. Píseň je rychlejší než jednička a má fajn chorály. Jak už jsem psal výš, trojka je vzpomínka na kámoše Alexe. Album má parádní přebal – jedná se o obraz od Gustava Dorého, konkrétně Archanděla Michaela, který vede křižáky do bitvy o Jeruzalém (jestli si vzpomínáte, tak samotnýho anděla s praporem měli ve vzanku Banner of Thugs), vzadu je pak obraz Zničení Leviatana. Uvnitř je potom A2 papír, kde je povídání o Alexovi, děkovačka, texty a pár fotek. Jejich první věc mně naprosto rozsekala, druhou nemám (ale slyšel jsem jí) a tenhle třetí kousek taky stojí za to. Textově vynikající (i když zde není žádné historické téma, jako na předchozích počinech) a hudebně rovněž. Jen doufám, že projekt neskončil a dočkáme se dalších písní, klidně jen ve formě třípísňových maxi Epek. Super! Poslechněte na https://coeur-vaillant.bandcamp.com/album/c-urs-vaillants.