Po několika splitkách přicházejí Day Drinker se svým debutovým plnohodnotným albem, na kterém najdete 11 songů, mezi kterými je jeden v němčině (Wohin du Gehst nebo v části songu Child of Generation X) a cover od Bruisers (These Two Boots of Mine). Jak už jsem někde psal, v kapele hrají členové třeba The Reapers, Nations on Fire, Crown Court nebo třeba Malad a na kytaru jim tam hraje kytaristka Jane, která se výrazně podílí na vokálech. Valná většina songů je parádní melodickej streetpunk. Nejtvrdším songem z desky je asi předposlední věc, která se jmenuje No Sobriety, která je více křičená a na začátku je parádní baskytara v pozadí). Hudebně to všecko do sebe naprosto parádně zapadá, ať už se jedná o kytarové riffy a vyhrávky, ale především střídání a doplňování ženských a mužských vokálů, které celémpu počinu strašně sluší. Za mě jsou nejlepší songy určitě Child of Generation X (která vypovídá o životě v 80. letch, na nic moc místě a o tom, jak si člověk musel najít svojí cestu), kterej zpívá skoro celej Jane, potom Rock Bottom (kterej mi na začátku připomíná věci od Burning Streets z alba Is It In Black And White?), potom Away Days se skvělým singalong refrénem, nebo 28 Days. Tohle je super od začátku do konce! Album vychází jako gatefold s temnými comixovými ilustracemi.

Třetí singl tohodle francouzského projektu vychází opět na Combate Brutal (zde vyšel i jejich debut, druhý maxi singl vydali Nouvelle Aube Production) a to ve dvou variantách (šedý a bílý obal, každé limitován 100 kousky). Na desce, respektive na její jedné straně nalezente tři songy a to titulní Couers Vaillants (Statečná srdce), Le Trajet Extraordinaire D'un Loser (Neobyčejná cesta poraženého) a J'irai te revoir au Paradis (Uvidíme se znovu v ráji), co že je cover od L’infanterie Sauvage J’irai revoir ma Normandie a je věnován kamarádovi Alexovi (který hrál v Oeil Pour Oeil nebo třeba Crane de Fer), který v roce 2021 zemřel. Tomu je ostatně asi věnovaná i celá deska, protože na papíře, který naleznete uvnitř je krátké povídání od basáka Jibého a celou řadu Alexových fotek. Všechny songy pochází z let 2021/2022. První song obsahuje fajn kytarovou vyhrávku a je to temná hymna všech pouličních bojovníků, kteří místo mečů zvedají plechovky, aby zapili svůj smutek a žal a jejichž čest se nedá koupit. Dvojka pojednává o melancholicko/romantické chvilce v metru a chvilkovém sblížení dvou lidí. Píseň je rychlejší než jednička a má fajn chorály. Jak už jsem psal výš, trojka je vzpomínka na kámoše Alexe. Album má parádní přebal – jedná se o obraz od Gustava Dorého, konkrétně Archanděla Michaela, který vede křižáky do bitvy o Jeruzalém (jestli si vzpomínáte, tak samotnýho anděla s praporem měli ve vzanku Banner of Thugs), vzadu je pak obraz Zničení Leviatana. Uvnitř je potom A2 papír, kde je povídání o Alexovi, děkovačka, texty a pár fotek. Jejich první věc mně naprosto rozsekala, druhou nemám (ale slyšel jsem jí) a tenhle třetí kousek taky stojí za to. Textově vynikající (i když zde není žádné historické téma, jako na předchozích počinech) a hudebně rovněž. Jen doufám, že projekt neskončil a dočkáme se dalších písní, klidně jen ve formě třípísňových maxi Epek. Super! Poslechněte na https://coeur-vaillant.bandcamp.com/album/c-urs-vaillants.

Na CD/EP vychází nový počin finských Laki & Järjestys, který se jmenuje Ei Katumusta, což se dá přeložit jako Bez výčitek. Další songy se jmenují Lyökää, Pieskää, Iskekää (Něco jako Útoč, kurva, udeř), Räjähdysten Aikaan (V době výbuchů) a Pohjois-Helsinki, což je severní část Helsinek. Ten song se dá poslechnout zde https://www.youtube.com/watch?v=XxjeIRTM2dk a je o bývalém historickém letišti, které bylo zastavěno drahými novostavbami. Titulní song se dá rovněž poslechnout zde https://www.youtube.com/watch?v=bMeNAPDG7fI. Kapela hraje ve čtyřech a jak je vidět z názvů songů, zpívá v jejich mateřštině. Hudebně jde o střední tempo, občas kytara zahraje nějaký sólo a zpěv v mateřštině kapelám prostě více sedí. To poznáte třeba na druhém songu, kde zpěvákovi pomáhá zbytek kapely a ke konci písně je z toho pěknej singalong. Třetí věc Räjähdysten Aikaan zní naprosto parádně, hlavně díky zpěvu do kytarové vyhrávky. Nejlepší je ovšem poslední song, který je skutečně nostalgický, tempo je pomalé a zpěvák i kytarista se v něm skutečně vylblbnou. CD vychází jako tří panelový digipack a je limitováno 500 kousky. Dobrý!

Resolver je nová kapela z Austrálie, kde najdete členy z Razorcut (zpívá kytaristka Bel), The Opposition, Marching Orders nebo The Clinch. Kapela hraje ve třech a na debutovém EP najdete šest písniček, které se jmenují Better Than What?, Beast, Make it on Your Own, Mind Control, Negligence a To Grow is a Privilage. Hudebně se to nevymyká výše zmíněným kapelám, kytara si jede sólíčka mezi slokami (třeba Negligience nebo Beast). Co je ale perfektní je společný zpěv Bel a basáka Brendana (třeba refrén Make it on Your Own), ale i sólový zpěv Bel (hlavně teda poslední song To Grow is a Privilege). Hodně parádní věci jsou například Mind Control, Beast nebo Negligience. Celý album si můžete poslechnout tady https://resolverband.bandcamp.com/album/better-than-what. Kdo má rád výše zmíněný kapely a obecně kapely od protinožců, tak Resolver zařadí okamžitě do repertoáru.

Druhej repress prvního alba amerických Battle Ruins vychází na Rebellionu. Originál alba je z roku 2014 a první repress je z 2016, obojí na Rock´n´Roll Disgrace. Počty jsou stejné jako u repressu Epka, 450 čirých s fleky a 300 černých. Na desce je celkem sedm songů (čtyři na straně A a tři na straně B) a jmenují se Regain And Conquer, Slaughtering The Wolves Like Sheep, Streets Run Red, Hate Wheel, The Coming Of The Beast, Immortal Assault a Black Eyes Of Revenge. Z názvů (a intra, kde jsou slyšet šlehající plameny) je opět patrný, že to bude věnováno hlavně bojům a bitvám, pevnostem, mečům, sekerám, atd... Tohle je první věc, kterou jsem kdy vůbec od Battle Ruins v minulosti slyšel a musím říct, že mě to totálně rozsekalo. Speciálně teda první strana, kde je každej song naprosto dokonalej. Za mě nejlepší song Hate Wheel, který je o Hannibalově vítězství v Bitvě u Kann a potom vůbec první Regain and Conquer. V posledním kousku Black Eyes of Revenge uslyšíte i akustickou kytaru. Obal opět udělán jako gatefold, kde na jedné straně najdete všechny texty, na druhé pak potom známý sloup, který označuje místo Bitvy u Kann. Vzadu je potom fotka kapely. Opět to nejde jinak, než za 10!