Kapela Unite Against Society si sama vydává 4. album a to jak digitálně, tak i jako vinyl

Na Demons Run Amok vychází debutové EP holandské kapely Bent out of Shape.

Split CD dvou ostřílených kapel (pro Heroes je toto sedmé a pro True Aggression dokonce osmé album) vychází jako CD na OPOS Records. Každá z kapel je zde zastoupena šesti písněmi, přičemž každá kapela rovněž hraje jeden cover od té druhé. V případě Heroes to je Heretics and Barbarians (Ketzer und Barbaren) a v případě True Agreesion to je Geistiger Terror (v orginále Andlig Terrorism). V jedné písni od každé kapely taky hostuje zpěvák té druhé, takže u Heroes zpívá Miesl ve We Fight to Win a v případě True Aggression to je Johan ve We Are Still Here. Heroes mají všechny songy anglicky, zatímco TA to mají komplet německy (ale právě v posledním We Are Still Here je švédská a anglická pasáž). Obě kapely hrají taky ve stejném složení – čtyři členové a dvě kytary. Věci od Heroes jsou více rockové a tón hlasu zpěváka je vyšší. Dokonce je zde akustická věc Freedom. Textově je to klasika – prolhaný media (Fake Information), iluze svobody (Freedom), postavení ve společnosti, kde vás rodina chce mít, ale vy nechcete (When We Unite), atd... Hudebně za mě určitě Fake Information, kde jsou fakt super sóla a zpěvák ukazuje svůj rozsah. Na první poslech mě styl Heroes moc nesedl, ale jak to poslouchám znovu a znovu, tak tomu přicházím na chuť. TA hrají rychleji, tvrději a má to větší punkovou vervu a drive a hnedka prvním Stolz und Stark to do vás nasypou (není to cover od Ultima Thule) parádním rytmem i kytarou, dvojka Get Woke je o fenoménu dnešní doby – seš chlap, ženská nebo zvíře...kdo ví? 1000 Volt je o bohu hromu, který řádí nad Evropou, Total Egal 2 (se ska rytmem v refrénu ale fajn sypačka ve sloce) je pak o tom, jak je nám jedno, kam nás někdo řadí a co si o nás myslí. V poslední věci ukazuje Johan z Heroes opět parádní rozsah svýho hlasu. Booklet je klasika – texty, fotky, děkovačka. Super.

Šesté EP téhlé německé kapely, která hraje ve tříčlenné sestavě vychází jako desetipalec (145 žlutých verzí a 396 černých) ve spolupráci německého (Try and Stop Me) a Amerického labelu (Oi!tism Records). Předchozí věci vydal třeba Rebellion nebo Oi! the Nische Records. Celkem na desce najdete čtyři songy v anglčtině - Wild Boar Rock'n'Roll, Bad Dream, Min Fru Har En Katt a Fatherland. Kapela je tříčlenná a proti prvotním počinům tu zůstal jen zpěvák a kytarista Lenz. Kapela má totálně Chiswick zvuk – kovově znějící kytara s lehkým boosterem, která jede fajn vyhrávky, do toho singalong zpěv – třeba ve Fatherland nebo ve Min Fru Har En Katt, kde v refrénu pomáhají kluci ze Sabotage (základní slovíčka jako pivo, kafe, krátký vlasy a to že moje žená má kočku :)) a celej song je o tom, jak je pozvali do Švédka na společnou akci (kde hráli ještě Östra Aros). Textově je to o tom, že lovec, co se chce lovit divočáky (to jako kapelu :)) by si měl dát sakra bacha, protože karta se může pěkně rychle obrátit (úvodní Wild Boar Rock´n´Roll), pak o rodném městě, které se změnilo v šeď (Bad Dream) nebo o tom jak kapela má i po pěti letech hraní co říct (Fatherland), což je asi nejpomalejší a svým způsobem i nejsmutější song z desky. Celá deska má hrací čas kolem 11 a půl minuty a můžete si ji poslechnout zde https://www.youtube.com/watch?v=7IW0HDRA16A. Uvnitř pak najdete papír s texty, děkovačkou a hromadou fotek. Still Defiant jedou od začátku své kariery přímočarý styl, který má kule a kterej vás přimějě houpat se do rytmu.