Od vydání posledního alba Yggdrasil uběhly dlouhé 4 roky a nyní je tu další počin od mistrů viking rocku – Ultima Thule s názvem Korp Kvädet, neboli Havraní básně. Na žlutém vinylu limitovaném 500 kusy, který vyšel u nikoho jiného než u Dim Records najdete 12 songů, z nichž dva můžete znát z dříve vydaných 7´ a 12 ´. Konkrétně to jsou songy Konungens kurir a Glömda barnen. Desku otevírá nesmlouvavý song s názvem Ensamt Öga II (Osamělé oči), s perfektní drhnutou kytarou, druhý Tro inte (Nevěřte) mu zdatně sekunduje, třetí vál Tysta folket (Tiší lidé) je pomalejší věc a je o tom, že je třeba postavit se útlaku a nenechat se nechat mučit. Poté následují dva už dříve vydané songy, o kterých jsem psal na začátku s tím, že Glömda barnen (Zapomenuté děti) je remixován. Stranu A uzavírá píseň Katrin Servenius, což byla žena, která se rozhodla bojovat po manželově boku na bitevním poli u Sävaru v roce 1809 a byla dokonce navržena na medaili za statečnost. První song na B straně se jmenuje Ordet Fritt, další Jorden Lotar gott (Zěme voní) je pomalá balada. Třetí na B straně je Darra drake darra (Chvěj se draku, chvěj), což považuji za jeden z nejlepších počinů na albu. Následující se jmenuje Sävar 1809 a je o bitvě, kde se střetli ruští a švédští vojáci v rámci Finské války a Švédi byly poraženi a patří taky k mým oblíbeným na albu. Předposlední vál se jmenuje Hat&Våld (Nenávist a násilí) a poslední song je Alexandra a to je sakra hitovka, pomalá balada s akustickou kytarou s tak chytlavým refrénem, který se Vám usadí vzadu v hlavě. K desce je přiložen papír s texty (jen švédsky kurva, lehčí povídání v angličtině by neškodilo o čem co je, dá se samozřejmě dohledat přes translátor, ale z těch jeho překladů moc chytří nebudete, takže by to chtělo nějak apelovat na kapelu, protože nás fakt zajímá, o čem zpívají). Album mi hraje už hezkou chvilku jak doma na gramofonu, tak i v mp3 přehrávači a zatím to nevypadá, že by omrzelo. K sehnání jak na vinylu tak i na CDu www.4subculture.com.

První regulérní album téhle mladé punkrockové bandičky je již nějaký ten měsíc na světě a musím říct, že pokrok oproti předchozímu demu z roku 2008 je obrovský. Když jsem někdy před rokem psal recenzi na již zmiňované demo, tak jsem poslední řádky končil slovy „Moje rada – občas trochu zvolnit tempo a více si pohrát se skladbami.“ Rok se sešel s rokem a kluci naprosto vyslyšeli moje slova a album tak působí mnohem vyzrálejším a propracovanějším dojmem. Na samotném CD je dohromady 12 melodických pecek stylu punk77 a hned na začátek to hodně slušně rozjíždí svižná hitovka „Zpátky do ulic“ kde melodii příjemně podbarvuje i piano. Další povedená skladba je „S nikým nic“- veselá písnička o neveselých věcech… :-) a titulní skladba „Trnem ve voku“ je pak o tom, že se občas prostě potkáme s lidma, který bysme radši ani nikdy nepoznali, ale i díky tomu si pak aspoň můžeme vážit opravdových přátel. Další hodně povedený songy, který mi hned uvízly v hlavě jsou „Zatoulanej pes“ ve velice příjemném středním tempu, „Podfuck“ a „Švédský drogy“. Na všech výše jmenovaných písních je obrovsky poznat ten pokrok, který kapela udělala od svého dema. A poslední třešničku jsem si nechal nakonec… Výborná balada „V davu sám“ mě úplně posadila na prdel! Neveselý text, ponurá nálada, ale přesto vynikající melodie a rytmus. Nejenom tenhle song, ale celé album má hloubku a duši, což je přesně to co kapelu vystřelilo do úplně jiné roviny, než v které se nacházela na svém začátku! Další slušně rozjetá punkrocková kapela, která má budoucnost před sebou!

Info: Praha Motoráj 11.9.2010

Info: Corps, Bombecks, Disdainful a Cunninghams v Drážďanech