Kapela Unite Against Society si sama vydává 4. album a to jak digitálně, tak i jako vinyl

Na Demons Run Amok vychází debutové EP holandské kapely Bent out of Shape.

Druhé plnohodnotné album týhle portugalský úderky/projektu vychází opět na domácím labelu Combate Brutal ve dvou variantách s různým obalem, každá po 100 kusech. Název alba by se dal přeložit zhruba jako Nenávidím lidi. Celkem zde najdete deset songů v portugalštině ve kterých je mimo klasických nástrojů slyšet ještě saxofon a klávesy, což já teda osobně můžu! Celkem je hrací čas cca 23 minut. Hnedka první song Morte Lenta (Pomalá smrt) to do vás napere pěkně z ostra...rychlý tempo, saxofon, dunivá basa a Rattusův tvrdý zpěv. Dvojka Batalhas (Bitvy) pokračuje v nastoleném duchu a nejinak je tomu u dalších songů na straně A – Parasita a Bootboys (se skvělým křičeným refrénem). Mundo de Betão (Betonový svět), která uzavírá stranu A, je pomalejší věc, která začíná klávesami. Stranu B otevírá Regeneração (Regenerace), která taky začíná klávesama a basovou linkou. Společně s předchozím songem se jedna za mně o nejlepší věci z desky. Následuje Código de Honra (Kodex cti), která je opět trošku svižnější, Boneco (Panenka), kde je i recitativ, Nós Contra Eles (My proti nim) a poslední Odeio Pessoas (Nenávidím lidi). Celkově vzato je to spíše pomalejší tempo a klávesy a ságo tomu dodávaj takovej duch Oi!/RACu 80. let. Uvnitř je pak velký plakát na A2 s parádní grafikou, všemi texty a děkovačkou. Pokud máte rádi prudkci Combate Brutal a portugalské kapely Núcleo Duro nebo Gume, které se nebojí používat právě klávesy a saxofon a které se vyznačují hodně temným a ponurým zvukem tak tohle Vám naprosto učaruje. Jediná škoda je, že to je nejspíše jen studiový projekt.

Po 19 (!!!) letech vydává tahle úderka z jižní Kalifornie zbrusu nové album. V sestavě zůstali dva zakládající členové (zpěvák Eric a hlavní kytarista Jared), které doplnili Caleb (kytara), basačka Chalon (Toughskins, Bedlam Knives) a bubeník Chris (Voodoo Glow Skulls, Autorithy Zero). Na albu najdete 12 zbrusu nových songů ve stylu parádní streetrocku, kde se střídají rychlejší věci (Shit Show, Sail Away) s melancholičtějšími (bluesový kousky My Disease, začátek White Crosses, která pak přejde do standardního rytmu), rockn´n´rollový (Fame and Fortune, Sinner of Saint, Red, White and Blue) a v posledním songu Honor Among Outcasts (který je mimochodem jedním z nej songů na desce, který vypráví o tom, jak my máme svoji cestu a nechceme vaše plastické úsměvy, kreditky, baráky a další faleš) uslyšíte úplně na konci Twisted Sister a jejich We're Not Gonna Take It. Zajímavostí je, že album si kapela nahrála sama ve svém studiu, které si postavila. Za obal může Johan Prenger (vlci na přední straně obalu) a Ramon (to je ta železná rukavice na zadní straně obalu a zbytek). LP vychází v počtu 500 kousků (250 černých a 250 červených průhledných), uvnitř je pak papír s texty a celou řadou fotek. Tohle má super drive!